Dnešek je dnem mnoha změn. Například Daně dnes konečně přestala být zima. Celou dobu našeho pobytu od San Francisca až po San Diego bylo pěkných 14 – 22 stupňů, což je na cestování ideál, ale někomu to prostě nestačí.

Ráno jsme posnídali tentokrát v našem hotelu (Days Inn) a vyrazili. To, že někdy snídáme v hotelu, a někdy jinde je dáno prostým faktem, že takový „luxus“, jako je systém „Bed and Breakfast“ (který je u nás samozřejmostí) prostě většinou neznají. Na druhou stranu je to možná dobře, protože ty hotelové „snídaně“ jsou dost mizerné.

Další změnou je, že odjíždíme od Pacifiku a míříme do vnitrozemi. To souvisí s tou již zmíněnou změnou teploty, protože to chladnější počasí způsobuje právě Pacifik, který celé pobřeží ochlazuje. Jakmile jsme asi po dvou hodinách jízdy do vnitrozemí vystoupili z auta, překvapilo nás pěkných 32 stupňů. Já jsem se okamžitě orosil, Dana si sundala bundu.

Před polednem přijíždíme do Joshua Tree National Park. Zastavujeme se ve Visitors Centru, (každý, kdo jde na obra Koloděje, se musí nejprve zastavit pro radu u děda Vševěda) a pak už vjíždíme do parku.

Park se klene nad hranicí okresů San Bernardino a Riverside a zasahují do něj dvě pouště. Východní část parku tvoří Coloradská poušť (Colorado Desert), která nepřesahuje 900 m n. m. Jihozápadním okrajem parku probíhá pohoří Little San Bernardino Mountains.

Vyšší, sušší a o něco chladnější Mohavská poušť (Mojave Desert) poskytuje podmínky k růstu juky krátkolisté, zvané též Jozuův strom (anglicky Joshua Tree, vědecký název Yucca brevifolia), která dala parku jeho jméno. Tolik Wikipedie.

Naplánovány máme dva traily, Hidden Valley a Baker Dam. Když vystoupíme z auta u prvního z nich je poledne, 35 stupňů. Bereme vodu a vyrážíme. Popisovat tu nádheru nemá smysl, musí se to vidět a zažít na vlastní bulvy. Ani fotky asi moc neřeknou. Procházíme oba traily a pak se ještě stavujeme na nádherné vyhlídce Keys View s vyhledem na Palm Springs. Pak se, vzhledem k horku i přibývajícímu času vracíme na cestu do Scottsdale. Jedeme na západ, projíždíme Blythe a s překročením řeky Colorado opouštíme Bear Flag Republic (jak říkají Kalifornii) a vstupujeme na území The Grand Canyon State (Arizona).

Do Scottsdale, kam dnes míříme na přenocování, je to z Joshua Tree parku ještě pěkný kousek. Celkem dnes najedeme 820 km (z Brna do Puly na Istrii je to 730).

Cestou se stavujeme v Blythe na pozdní oběd. Vystupujeme na parkovišti z klimatizovaného auta a připadáme si najednou jako někde na rovníku. Venku je 45 stupňů, což je proti 16ti z dnešního rána před 8mi hodinami přecejen skok. Těch 50 metrů k hospodě se nějak doplazíme a rychle se schováváme uvnitř. Tam zase, pro změnu, klepeme kosu, klima jede naplno.

Když jsme u Joshua parku zapnuli navigaci, napsalo nám to, že teď pojedeme 250 mil rovně a pak mírně doprava. Bylo to opravdu rovně, kam až oko dohlédne. Tempomat na 70 MPH a jedeme. V dálce po obou stranách hory, jinak pustá planina. Navzdory očekávání cesta slušně utíká, občas zpestřovaná tu federálním vězením, tu jadernou elektrárnou. O vzdálenostech a jejich vnímání svědčí i bilboad u cesty, který hrdě hlásí, že už za 66 mil je tu McDonald. Je to jako by na D1 v Brně visel nápis, že už za Humpolcem na tebe čeká návyková strava. Když už zmiňuji výše uvedený řetězec, rozhodli jsme se jednomyslně, že ho budeme ignorovat a stravovat se budeme všude jinde.

Do Scottsdale dorážíme kolem půl osmé večer a teplota je stále na pěkných 38 stupních. Vyřídíme ubytování a jdeme se ještě poohlédnout po nějaké hospodě, kde by nám dali pivo na dobrou noc. Není to tak snadné, jak by se to mohlo zdát. Pivo (a alkohol vůbec) se prodává jen místy, většinou ty burgry všichni zapíjí colou nebo nějakým šejkem. Nakonec jsme úspěšní, dáme si 2x Bud a jdeme spát.

Zítra směr sever, Grand Canyon.