Grand Canyon NP

Dnes ráno mi přišla od mého telefonního operátora SMSka: „Vítejte ve Velké Británii…“ Já jsem vždycky říkal, že těm klukům z T-Mobilu nic neunikne.

Kazdý den skládáme novou maturitu z jiného předmětu. To by člověk neřekl, kolika různými způsoby se dá pustit voda ve sprše. Skoro v každém hotelu jinak. V LA už jsem skoro vynadal recepčnímu, že nám neteče voda v koupelně, abych se od něj dozvěděl, že nejprve musím ten kohoutek povytáhnout ze zdi a pak teprve otočit. Když to pak Dana aplikovala o den později v San Diegu, málem utrhla kohoutek i s kusem obkladu ze zdi. Kohoutek sice vypadal stejně, ale používal se úplně jinak. A to ani nemluvím o tom, že místo toalet tu mají bazény.

Zajímavé je i jindy banální čerpání pohoných hmot. U nás se natankuje a pak zaplatí. Logické a prosté. Tady je to naopak. Nejprve zaplať, potom tankuj.
Místní to mají snadné. Zasunou platební kartu do stojanu a po ověření karty můžou tankovat. Pak se jim z karty strhne to, co odebrali.
Náš problém (a nejen náš, ale všech cizinců) je, že ty stojany odmítají ověřit naše karty (debetní i kreditní). Je tedy třeba přijít do prodejny za obsluhou a požádat je o platbu kartou u nich na terminálu. Řeknu jim číslo stojanu a oni chtějí vědět kolik budu čerpat. No jak mám sakra vědět, kolik se mi tam vejde? Chci plnou, ale bude to 10 nebo 15 galonů? (nádrž máme na 19 galonů). Tak se prudce zamyslím a říkám 13 galonů. A obsluha na to: potřebuju vědět, za kolik dolarů, ne kolik galonů. Uff. Pak když vidí, že to číslo ze mě nevyrazí, otráveně bere do ruky kalkulačku a spočítá si to. Ani ne za čtvrt hodiny odjíždím z pumpy zpocený a těším se, že ten den už nebudu muset tuhle potupnou proceduru s hádankami absolvovat.

Dnes ráno jsme začali cestu právě na Shellce ve Scottsdale, kterou jsem podle navigace našel hned napotřetí (když jsem předtím zajel do drive thru banky – vypadala úplně jako pumpa, akorát u těch bankomatů chyběly hadice).
Cíl naší dnešní cesty je jasný: Grand Canyon.
Ještě ve Scottsdale se musíme zastavit na TPC Scottsdale (Tournament Players Club – další z nej golfových hřišť.

Pak se cestou zastavujeme v Sedoně. To je taková malá příprava na Monument Valley. Je to krásné malé městečko sevřené červenými, fotogenickými skalisky.
A pak už přijíždíme do Tusayanu, který je vlastně takovou vstupní branou k jižnímu okraji (South Rim) Grand Canyonu. Projedeme vstupní branou do parku, prokážeme se naší kouzelnou kartičkou a jedeme na parkoviště. Další povídání je vlastně zbytečné. O Grand Canyonu jsem četl, viděl spousty fotek a filmů. Navzdory tomu, když jsem poprvé uviděl Grand Canyon na vlastní oči (na Mather Pointu), zůstal jsem stát a pár vteřin jsem se nedokázal ani nadechnout. Už jsme si zvykli, že v USA mají poněkud jiná měřítka na vzdálenosti a prostor. Ale to, co jsme uviděli před sebou, překonalo všechna očekávání. Když se přichází z parkoviště, do poslední chvíle není nic vidět, protože se jde mírně do kopce. Ještě 10 metrů od okraje není vidět nic. Najednou se před námi otevřel neskutečný volný prostor. 1,6 km hluboká propast. Protější břeh je více než 20 km daleko.

Je jasné, že fotit něco takového je úplný nesmysl. Žádná, ani ta nejlepší fotografie nemůže ani zdaleka vystihnout ten prostor. Navzdory tomu (když jsem se podíval kolem sebe na ostatní návštěvníky) dnešní den přibylo dalších několik terabajtů dat na kartách ve fotoaparátech, které jsou věnované GC.
Prochodili jsme pár kilometrů po okraji kaňonu, něco jsme absolvovali shuttlem, který jezdí podél jižního okraje.

Překvapilo mě, že většina turistických vyhlídkových tras vede těsně kolem okraje, který není naprosto ničím zajištěn. Lidi kolem okrajů blaženě křepčí a každý se snaží udělat ten nejlepší záběr. Počítám, že GC je dole plný popadaných Japonců, kteří jsou ve fotografování nedostižní (alespoň co do kvantity).
Naše fotky připojím zítra (snad), protože dnešní hotelové připojení je opět žalostné.
Jdeme spát, zítra máme náročný den. Čeká nás Monument Valley a dalších 400 km. Teploty byly dnes milosrdné, díky nadmořské výšce GC okolo 2000 metrů na horním okraji je 35 stupňů. Dole v kaňonu až 48, ale tam jsme naštěstí nebyli. Předpověď pro Monument Valley na zítřek je 40.

Jedna odpověď na “Grand Canyon NP

  1. Pingback: 17 mile drive, CA | ON THE ROAD·

Napsat komentář