Ráno znovu překračujeme hranice Utahu a ručičky na hodinkách bychom si měli posunout o hodinu dopředu. Ale neposunuli, bo jsem si na to nevzpomněl. A teď večer už to nemá cenu, protože zítra jedeme do Vegas, a tam je čas zase normální (pacifický) a tak to nebudeme komplikovat.

Zion NP je jedním z nejnavštěvovanějších parků a taky tam bylo pěkně plno. V letních měsících je vstup do kaňonu povolen jen shuttlem. Projeli jsme celý kaňon, na jednom místě udělali krátkou procházku. Ačkoli je proti GCNP menší (ano, víme, to už budou všechny), přesto působí impozantním dojmem a opět nejde fotit. (některé objekty vypadají nejlépe z vesmíru). Nejvíc se mi líbila cesta po silnici č. 9. Kamerou připevněnou na čelním skle snad vznikly pěkné záběry.

Protože jsme se maličko zakoukali na cestě, do Bryce Canyonu jsme přijeli pozdě odpoledne. Zatím co Zion se musel jet šatlem, Bryce Canyon se dá autem. Jednotlivé vyhlídkové body jsou od sebe vzdáleny i několik km a tak to snad ani jinak nejde. Nejvyšší vyhlídkový bod Rainbow Point je v nadmořské výšce téměř 3000 metrů. Taky to bylo poznat na teplotě, příjemných 24. Po Zionu, kde bylo 37 docela změna.

Na Rainbow Point se musela Dana nějak srovnat s vyvěšeným upozorněním, že máme potraviny schovat do přistavených kontejnerů, protože se jim tu poslední dobou rozmáhají útoky medvědů. Dana byla smířená, že medvědi budou v Yosemitech, ale tady ji to zaskočilo poněkud nepřipravenou.

Některé procházky jsme si nechali ještě na ráno, bude lepší světlo a medvědi budou čipernější.