Možná to vypadá nepravděpodobně, ale na dnešek jsme žádné konkrétní plány neměli. Snad tedy přece jeden, dojet do večera do Salt Lake City. Vše záleželo na počasí. Byli jsme připraveni ráno vyrazit a jet přímo do SLC, kdyby mělo být tak, jako včera. Naštěstí se ráno ukázala modrá obloha, takže se dalo i něco podnikat.

Po snídani (opět pro velký úspěch Mangy Moose – French Toast) jsme vyrazili zpět po trase, kterou jsme přijeli včera, ale na které bylo hodně málo vidět (když to řeknu slušně). Cestou po Moose Wilson Road jsme se zastavili v Laurance S. Rockefeller Preserve. Šli jsme kousek po pěkném trailu. Cestou jsme potkávali lidi se zvonky na krku (aby dělali hluk) a na místním visitors centru ve velkém prodávali pepřové spreje na medvědy. Přiznám, že jsme vyměkli a šli raději medvědům z cesty (zvlášť po včerejšku, když jsme na vlastní oči viděli, že tu jsou).
Raději jsme odjeli k Jenny Lake a tam obdivovali vrcholky Grand Tetonu, který byl dnes konečně vidět.

Potom jsem chtěl vyzkoušet našeho drobka v pořádném terénu. Na mapě říkali, že sem se může jen s auty 4×4. Bylo to bezva dobrodružství a navíc se nám naskytly pohledy, které bychom z jiného místa neviděli.

Pak ještě krátká zastávka u bizonů na trase Antelope Flats Road a pak už odjezd směr SLC.
Cestou zastávka v Yankee Doodles Cafe (vesnice Alpine, WY), kde jsem měl zatím svůj nejlepší hamburger a Dana zatím svůj nejhorší kuřecí sendvič. Byl asi hodně špatný, Dana po něm asi hodinu nepromluvila.

Museli jsme to napravit o něco dál v Garden City, UT. Tam se hned u silnice prodává legendární malinový shake, o kterém všichni říkají: až pojedete po 89ce, určitě se zastavte v Quick-N Tasty v Garden City na Rapsberry Shake.

Byl opravdu vynikající a Dana zase začala mluvit.

Ještě drobná poznámka k trase. Minule jsem zmiňoval, že nás čeká přejezd z Montany, přes Wyoming do Utahu. Záměrně jsem vynechal Idaho, protože po jeho území se jede jen krátkou dobu.

Dnes ho ale vynechat nemohu. Jednak se mi (právě v Idahu) poprvé stalo, že jsem nenatankoval přímo u stojanu, jako každý den předtím, ale dokonce mi nevzali ani jednu z mých kreditek uvnitř u pokladny (prý platba odmítnuta – pochopitelně karty jsou OK). Proběhla platba v hotovosti. Tím namíchli mě.

Za celou trasu průjezdu Idahem nikde žádný restroom. Předtím ve Wyomingu a potom v Utahu spousta. Tím namíchli Danu.

Takže u Idaha si dělám červený puntík a dám si dobrý pozor, jestli ho příště zařadím do trasy. Zkrátka, jak se řiká: Idahu a Libni, zdaleka se vyhni.

Jinak cesta do SLC proběhla v pohodě, i když, zcela popravdě, po zážitcích z minulých dní nám přišla až skoro nudná (Dana dnes poprvé na chvíli usnula v autě během jízdy).

Příjezd do SLC byl trochu kulturní šok. Po dnech strávených v přírodě (a ne tak ledajaké) nás přivítal smog a spousta kouřících továrních komplexů.

Zítra budeme mít čas si trochu napravit první dojem, „užít“ si města a pak už zase zpět do přírody a národních parků.

Připojení ani tady na hotelu není žádná olympiáda (i když zrovna v tomhle městě by měla být, ne?). Ale fotky nahraju a ty včerejší taky.

Dnešní trasa: http://gps.motionx.com/maps/93bc7d85d139e818ca94ae7d44de635c