Dnešní den je celý věnovaný městečku Page, resp. jeho okolí.

Den začíná mizernou snídaní v hotelové „snídaňárně“. Nejsem snad tolik rozmlsaný, ale v tomto podniku nebylo krom čaje a kávy k dispozici téměř nic (takže zatím je to hotel s nejhorší snídaní, ale zato s nejpomalejším internetem).

Náladu nám zvedne Wayne + jeho team v servisu. Odvede dobrou a rychlou práci a za půl hodiny můžeme jet. Servisní zásah stojí 44 USD. Asi ani doma by to nebylo cenově o moc jiné. Jiný by byl možná ten přístup. Práci platíme hotově na místě a s půjčovnou si to budeme řešit sami později. Ale to je fuk. Hlavní je, že můžeme v klidu pokračovat v cestě.

S novým olejem a novou energií vyrážíme na Antelope Canyon, který je pár mil za Page. Antelope Canyon je pod správou kmene Navajo a spadá tedy pod zcela jiná pravidla (a to i cenová). Neplatí zde naše kouzelná kartička na vstup do všech parků, ale co bychom neudělali pro chudáky Native Americans. Necháváme jim tedy na vstupném 80 bucks, což je přesně tolik, kolik stojí vstup do všech národních parků pod správou National Park Service. Nu což. Tento Canyon patří k nejznámějším v regionu a nelze jej tedy vynechat.

Prohlídky se organizují pouze s průvodci. Ze základny nás velká 4×4 monstra se dvěma řadami sedadel na korbě (cca pro 12 osob) odváží do 5 km vzdáleného Canyonu. Cestou se náš indiánský řidič a průvodce v jedné osobě snaží ze všech sil z nás vytřást duši a vůbec všechno, co jde. Jede se hlubokým pískem a je teď jasné, proč tam nemůžeme jet po vlastní ose. Tady by asi i náš Yukon (i s novým olejem) měl potíže.

Antelope Canyon vlastně ani není kaňon, ale soutěska, vyhloubená v pískovcové skále dlouhodobým působením vody. Barevné vrstvy usazenin, různé úhly dopadu světla, spolu se zajímavými tvary nabízí krásnou podívanou. S Danou jsme se rychle shodli, že tohle je asi jediná atrakce na naší cestě, která vypadá lépe na fotkách, než v reálu.

Pro odpolední program si rezervujeme vyjížďku lodí po Lake Powell do dalšího Antelope Canyonu. Už při včerejším příjezdu do Page jsme si všimli, že vodní nádrž má hladinu velmi nízko. Na lodi se dozvídáme od řidiče a průvodce, že hladina jezera je kvůli letošním průměrným sněhovým srážkám 30 m pod normálem. Prostě jim sněžilo až na jaře a v zimě téměř nic. Města po toku Colorada mají trochu vodohospodářský problém. Na jeho vodě závisí 20 milionů lidí a mimo jiné i Las Vegas. Ovšem pro nás to znamenalo daleko malebnější podívanou z lodi, plující o 30 metrů níže, na vysoké skály kolem.

Opět jsme si potvrdili, že lidi tady umí skvěle komunikovat. Na trailech se lidé zdraví, běžné je sdělit si navzájem dojmy. Průvodci vše pečlivě, srozumitelně a zábavně vysvětlují, včetně souvislostí, očekávají otázky a pomáhají vyhledávat správná místa k fotografování.

Závěr dne patřil hodnotným steakům v Glen Canyon Steak House.

Na Daninu výzvu rád připojuji, že závěr dnešního povídání patří poděkování dosavadním hlídačům naší zvěře: Silvě s Petrem. Protože se zítra mění směny, tak také nastupujícím Tomovi a Dáše. Bez jejich pomoci by se to všechno nedalo uskutečnit.

A protože si Tom psal o další zvířátka na fotkách, tak přidám (až to spojení umožní) obrázek: i v autoservisu se může pěkně vyjímat vycpaný jelen.

Dnes trasa není, motali jsme se jen v Page. Pokračovat budeme zase zítra, to jedeme napříč indiánskou rezervací Navajů směrem na Monument Valley a město Moab, kde budeme spát 3 noci.