Jojo, je vidět, že se pomalu blíží konec cesty. Přestávají mi chutnat steaky a hamburgery a začínám mít chuť na něco echt českého. Ale do konce ještě pár dnů zbývá a před námi jsou poslední čtyři národní parky.

Dnes se přesouváme ke dvěma z nich. Canyonlands a Arches. Ale nejprve cesta.

Jedeme z Page po US98, míjíme Antelope Canyon a místní elektrárnu a pokračujeme směrem na Kayentu. Mimochodem si myslím, že tuhle trasu z velké části absolvovali nedávno Ja a Ka.

Na cestě je docela provoz, je to jedna z objízdných tras do Flagstaff kvůli utržené US89. Cestou se nikde moc nezastavujeme a mažeme rovnou do Monument Valley. Tam přijíždíme okolo oběda, což není ideální světlo pro fotografování. No nemůžu mít všechno. A jak se ukáže později, můžeme být rádi, že máme alespoň to, co je. Projíždíme vstupní branou a komentujeme vstupní poplatek. Navajové v tom mají značně nejasno, protože Antelopy byly včera za 80, kdežto Monument Valley (které bych hodnotil mohem výš) stojí jen 10.

Ani se nezastavujeme u Visitors Centra a jedeme rovnou na 17ti mílový okruh mezi monumenty. Loni jsme to vzdali hned po pár stovkách metrů (viz. povídání z loňska). Letos jsme se vybavili lepší technikou a tak už se nemůžu dočkat. Zapínám plný režim 4×4 a jede se. Yukon si spokojeně vrní, já si chrochtám blahem a Dana se pevně drží vnitřního madla, které až dosud nepoužila než k nastupování.

Konečně vidíme monumenty i z jiného pohledu, než z toho hlavního, tedy z vyhlídkové terasy restaurace. Projíždíme postupně celý okruh, zastavujeme na každé vyhlídce, zajíždíme do každé odbočky. Cestou sledujeme (s jistou dávkou obdivu) ty, co sedí na navajských otevřených náklaďácích a nechají si vytřásat kosti z těla, protože navajové se s tím rozhodně nemažou. Navíc (stejně jako loni) fouká docela vítr a zvedá oblaka písku. Ti na těch korbách ho budou mít všude ještě nekolik dnů.

Okruh má sice jen 17 mil, ale v terénu a se zastávkami to dáváme zhruba za 2 hodiny. Teprve teď parkujeme před Visitors Centrem a jdeme něco pojíst k obědu do místní View Restaurace. Potom už musíme jet dál, čeká na nás ještě dlouhá cesta do Moabu a na ní pár atrakcí.

Když opouštíme parkoviště Monument Valley, dosahuje už síla větru takové intenzity, že by se nemusela stydět za označení písečná bouře. Místy není přes oblaka písku nic vidět a kdo přijel do Monument Valley na odpolední focení, má docela smůlu. (viz. video).

Pokračujeme po US163, míjíme Mexican Hat (obrovský plochý balvan umístěný na jiném, menším) a jedeme se podívat na Gooseneck State Park. Zastavujeme se na vyhlídce a obdivujeme zákruty řeky San Juan. Bohužel, řeka je stejně, jako Colorado River postižena nedostatkem vody, takže dole se vine vlasně jen malý potůček. Z vyhlídky nás vyžene stoupající síla větru a všudypřítomný písek. Tohle jestli přežije ve zdraví můj nový fotoaparát…

Pokračujeme dál po 261ce, která sice není oficiálně označena za „scénickou“, ale klidně by mohla. Misty sice na silnici chybí asfalt, ale to nijak neubírá širokým výhledům do krajiny.

Posledních 120 mil do Moabu projíždíme celkem rychle, na silnici cestou potkáváme asi 3 auta. Jinak úplně pusto. Provoz zhoustne až pár mil před Moabem.

Moab je docela pěkné městečko. Je to vlastně několik mil silnice, zastavěné po obou stranách. A protože Moab je vstupní branou do výše jmenovaných parků, zástavbu tvoří převážně hotely, restaurace a obchody.

Náš hotýlek Riverside Inn (za humny teče Colorado) je maličký, ale útulný. A hlavně: vypadá to, že má fungující internet. Sice pomalý (jedno mega dolů, půl mega nahoru), ale stabilně. Takže jdu konečně přikládat fotky, už mám skluz 3 dny :-).

Trasa: http://gps.motionx.com/maps/774a9ea77b0bd56e6a39555d49684215