Před námi je kritická část naší cesty. Teď teprve se ukáže, kdo jsou tvrdí chlapi, otrlí cowboyové a kdo slečinky. Došlo nám čisté prádlo.
Dnes nás čeká den plný oken. Před sebou máme Arches National Park. Nemá smysl tvrdit, źe nevíme, do čeho jdeme. Všechny archy (okna?) jsem na internetu viděl nejmíň 100x. Ale na vlastní bulvy, to je jiná.
Ráno řešíme snídani na pokoji, díky včerejší závěrečné zastávce v Supermarketu. Tlačíme na kostky nakrájený červený meloun, čokoládový muffin, jougurt, mléko a spoustu jiných dobrot, které ta místnost v přízemí (kde se snídá) nikdy neviděla.
Potom jedeme do parku.
Arches NP je území s největší koncentrací kamenných oblouků na světě. Má rozlohu jen 295 km2 a na ní okolo 2000 oken.
Velikost parku je na jednu stranu příjemná. Na malém prostoru toho hodně uvidíme. Negativem je fakt, že i do malého parku přijde stejný počet lidí, jako do velkého. A možná i víc, protože je to přece Arches.
Včera v Canyonlands jsme si na každé zastávce vybírali z 50ti volných parkovacích míst. Dnes je to boj o pozice, skoro na každé parkovací místo se čeká.
Ve srovnání s jinými parky je tady celkem neobvyklé (na US poměry), že k archám nevedou silnice do bezprostřední vzdálenosti. Chceš vidět archu? Tak šlapej pěšky. Někdy 0,5 míle, někdy míli, někdy 3.
Parkem vede páteřní komunikace cca 22 mil dlouhá (ano jen 22 mil, dnes to byl řidičův sen) a z ní se odbočuje do různých částí parku. The Devils Garden, Windows Section, Fiery Furnace a mnoho dalších.
Ráno jsme (jako vždycky) řešli postup parkem. Delicate Arch chceme vidět určitě. Doporučený čas na pozorování archy z hlediska polohy slunce je pozdní odpoledne. Délka cesty k arše je skoro 3 km do prudkého kopce po skalní lavici bez milimetru stínu. Teplota vzduchu odpoledne bude 38°C. Ráno jen 28. Jdeme tám ráno, hned jako první věc.
Sedáme do auta, z hlavní silnice, po pár mílích, odbočíme tentokrát doprava, projedeme vstupní branou parku a stoupáme do kopce. Park leží na náhorní planině. Nikde nezastavujeme a jedeme rovnou k odbočce na Delicate Arch. Potom na parkoviště pro Delicate Arch Trail. Tam na první pohled zjištujeme, že stejnou strategii postupu zvolili všichni. Hledám místo na parkování a nalézám poslední volné místo. Tak to by bylo.
Vyrážíme na trail a už od parkoviště u Wolf Ranch je vidět had tvořený lidskými těly, který se vlní vysoko na šíkmé pískovcové plošině. Připadá nám, že to musí být mnohem víc, než 3 km.
Moc nad tím nešpekulujeme, každou minutou teplota stoupá a raději supíme nahoru.
Cestou jsou k vidění různé výjevy. Paní jde nahoru velmi nalehko, jen s malou lahví v ruce, ve které je vody už jen na dně. Ranger s pomocnicí spravují orientační pyramidy z plochých kamenů, které vyznačují cestu na holé skále. Někteří jedinci to mají jako sportovní trénink a nahoru to klušou. Paní s prázdnou láhví se v polovině kopce otáčí a jde zpátky. Jiná paní, ta měla vody evidentně dost, se opírá oběma rukama o skálu a úporně zvrací. Ostatní její kolegové ze skupiny ji soucitně pozorují a v duchu přemýšlí, jak ji dostanou dolů. Je krásný den a z cesty na skále jsou úžasné výhledy.
Po cca hodině jsme nahoře. Zajímavé je, že archu není, ale skutečně ani vteřinu, po celou dobu výstupu vůbec vidět. Závěr trailu se jde po řimse vytesané do skály, která brání výhledu doprava. Najednou skalní římsa končí a archa je tam před vámi a dokonce hned z toho nejlepšího pohledu. Byl to úžasný pocit a okamžitě jsem si vzpoměl na podobný, když jsem poprvé uviděl Grand Canyon.
Nahoře je pochopitelně šrumec. Všichni fotí archu, pak sebe a archu a pak ještě společné foto s archou a … no klasika. Kupodivu mi lidé v záběru mých fotek tentokrát ani moc nevadí. Je na nich alespoň vidět, jak je archa veliká.
Asi půl hodiny nahoře u archy posedíme, pokoukáme, užijeme a pak mažeme dolů. Čeká nás ještě celý zbytek parku. Nakonec u nás doma se říká (Dana říká): „Honíš mě, jak o dovolené“ Tak šup, jdeme dál. Cesta dolů už je pohoda.
Jedeme na další odbočky a sekce parku. Postupně projdeme, co se dá. Všechno bohužel ne. Ale to ani v jiných parcích. Nakonec už po Delicate Arch jsem si nahoře říkal, že i kdybych už dnes neviděl nic jiného, stálo to za to.
Krásný den uzavíráme v Red Cliff Lodge na večeři. Navzdory minulým prohlášením je to 16oz (uncí) steak a protože jsme v USA, i řidič si může dát pivo, nebo dvě (mají tu limit 0,8 promile).
Zítra se s malou oklikou vracíme do Colorada a spát budeme v Alamose.