Těší nás Váš všeobecný zájem o naše prádlo a starost, jak si s tím poradíme. No, nevím jak Dana, ale já jsem to vyřešil Čestným prohlášením. Prostě jsem vybrané kusy prádla prohlásil za čisté.

Dnes nás čeká cesta na západ do Colorada, státu, odkud jsme na začátku cesty vyjeli. Od okamžiku, kdy jsme Colorado (cestou do Wyomingu a Jižní Dakoty) opustili, řádí tam docela zhusta požáry (sledujeme to cestou ve zprávách). Rovnou podotýkám, že my za to nemůžeme a termín našeho odjezdu a počátek požárů je čistě náhodný.

Z Moabu odjíždíme na jih po 191, míjíme odbočku na Needles a pokračujeme dál směrem na Cortez a Mesa Verde National Park.

Již po cca 2 hodinách od Moabu se krajina dramaticky mění. Míjíme hranici do Colorada a najednou konec pouště, konec červených skalních útvarů. Všude pastviny, zemědělství, farmy, stáda pasoucího se dobytka a koní, zelené listnaté lesy, rybníky a potoky. Po těch minulých dnech vítaná změna.

Cca v 10 přijíždíme do Mesa Verde National Park.

Tuto lokalitu s indiánskými stavbami objevili dva kovbojové v 19. století. Park potom založil v roce 1906 Theodor Roosevelt a je to jediný národní park ve státech, který mapuje a popisuje život původních obyvatel Ameriky. Zajímavé je, že tu indiáni (kmen Anasazi) žili jen velmi krátce. Asi 700 let (550 – 1300). Potom odešli a vědci se dodnes přou proč a kam. My na to s Danou máme pochopitelně jasnou odpověď, ale necháme vědce, ať si ještě pár let hrají, za peníze daňových poplatníků, na badatelském písečku. Vám to sdělíme kdykoli bezplatně na adrese Babice nad Svitavou, atd, atd, však vy trefíte.

Ihned na začátku parku je fungl nové a luxusní Visitors Centrum (otevřeno letos na jaře). Tam je nezbytné se zastavit určitě ještě před cestou nahoru do parku. Je to totiž jediné místo, kde se prodávají vstupenky na Guided Tours do jednotlivých Cliffs (obydlí místních praobyvatel).

Kupujeme vstup na nejbližší volný termín. 2:30pm. Máme tedy dost času na další průzkumy.

Vlastní objekty zájmu jsou ukryty hluboko v parku cca 20 mil dále po hlavní parkové komunikaci. Postupně vybrané z nich okukujeme. Ve 2:20 jsme zakleknuti v blocích na startu naší Cliff Palace Tour. Jde s námi skupinka dalších 48 lidí plus průvodce, Ranger. Dostaneme od něj poučení o průběhu celé Tour. Zmiňuji se o tom záměrně a dovolím si zde malou odbočku.

Odbočka 🙂

Tato letošní cesta nese název „Mountain States of America 2013“. To jsem si nevymyslel, to je oficiální pojmenování skupiny států, které leží v té oblasti, kterou jsme projeli. Dokonce i časové pásmo, které tudy prochází, se jmenuje Mountain Time. Opravdu jsem na začátku cesty netušil, jak moc to bude „mountain výlet“. Myslel jsem (měl jsem to v plánu), že sem tam vyjedeme autem na nějakou tu 4tisícovku. To je vše.

Na začátku jsme přistáli v Denveru (nadmořská výška cca 1600 metrů – už jsem to zmiňoval). Od té doby sledujeme každý den na našich palubních přístrojích, kde jsme a taky jak vysoko jsme. Za celou cestu jsme ani jednou neklesli pod 1000 m, naopak v průměru jsme neustále okolo 2500 m, někdy i přes 3000. Nepřikládali jsme tomu velký význam. Občas se nám zdálo, že na těch tůrách nějak moc funíme a popadáme dech. Nejsme sice žádní vrcholoví sportovci, ale padavky taky ne. Nevěnovali jsme tomu pozornost. Teprve teď si zpětně uvědomuji, jak mě občas v průběhu minulých týdnů bolela hlava (to mě občas i doma, ale na dovolené nikdy), jak jsem nemohl popadnout dech, …

Konec odbočky 🙂

No a ten dobrý muž – Ranger – se nás ptá, odkud všichni jsme (ozývá se Florida, Chicago, New York, …). A on na to: No jo lidičky, tak to musíte být opatrní. Tohle není Chicago. Tady jsme ve výšce 2500m, vše je mnohem více namáhavé. Je třeba se šetřit, držet se ve stínu a pít spoustu vody. Jinak nám tu skolabujete a odvoz vrtulníkem je za 550 Bucks 🙂

Bylo nám všechno rázem jasnější a potěšilo nás, že ty občasné mátožné stavy v minulých třech týdnech, nemá na svědomí jen naše mdlá kondice. Už se těším, až se zase nadechnu u nás na horách v Babicích (500m).

Cliff Palace Tour nebyl nakonec tak náročný, naopak doprovodný výklad byl skvělý a dobře nás zavedl do života tehdejších obyvatel skalních obydlí.

Po Tour jsme ještě projeli pár vyhlídek a pokračovali dál, směr Alamosa.

Cesta probíhala v pohodě až do okamžiku, kdy si Dana všimla kouře na obzoru vysoko v horách. Po dalších desítkách mil nás nakonec varovná signalizace upozornila, že naše cesta je pro požár uzavřena. Po poradě s místním chlápkem jsem zadal do navigace objízdnou variantu a tak jsme nakonec opravdu navštívili New Mexico. (Popis téhle taškařice stojí za to, Ja, prosím piš si).

Do hotelu jsme dorazili díky objížďce ve 23.

Trasa: http://gps.motionx.com/maps/b4611a677e65df3a24bd31ac07bfc2b2