Cesta proběhla naprosto v pohodě a ve standardní kvalitě British Airways a tak zajímavé to začalo být až na místě samém.

Nejprve na imigračním – zajímavá změna. Cestující z USA, Kanady a ti, kteří už alespoň 1x do USA na povolení ESTA cestovali, jdou společně přes zjednodušenou imigrační kontrolu a sami se obslouží v „kiosku“. Prostě je to jako u samoobslužné pokladny v Tescu, akorát že to dělá vaši fotku, snímá otisky prstů, načte údaje z pasu a má všetečné otázky.

Další důležitá věc vždy je, jaké se nám podaří získat auto v půjčovně. Nebudu to protahovat, měli jsme štěstí a na parkovišti jsem našel posledního Dodge Charger. Klasická amerika, vždy jsem si ho přál vyzkoušet. 3.6 V6 (tedy asi 3.6, bo menší nedělají a že by do půjčovny dávali 5.7, to asi ne). Detaily o výkonu zatím neznám, ale zjistím a dodám. Malinko mi kalí radost fakt, že má červenou barvu, ale člověk nemůže mít všechno, že. Pokud se mi podaří přemluvit již tradičně mizerné připojení k internetu, i fotky přidám…

Obvykle jedeme z letiště rovnou na hotel, kde Dana ihned nastartuje postel a usíná. Má na to koneckonců právo, po 24 hodinách na cestě. Tentokrát bylo ale celkem brzo (6 večer místního Pacifického času – u nás doma 3 ráno) a tak jsme to vzali do hotelu oklikou a zastavili se na vyhlídce v Kerry Parku.

Je tady perfektní pohled na centrum Seattle s jeho dominantou (Space Needle) a taky s Mount Rainier. Po příletu bylo totiž na místní poměry neobvykle pěkné počasí a to by se už v dalších dnech nemuselo opakovat. Takže jsme se pokochali, udělali pár fotek a odjeli do hotelu s malou zastávkou v místním obchodě s potravinami (abychom nešli spát s prázdným žaludkem). Takže Dana teď už spí, já dopíšu a ráno vyrážíme na první den za atrakcemi Seattlu. Enjoy!