Dnes to byl “jen” přesun do Yellowstone, žádné velké atrakce, takže jen telegraficky.

Idaho bylo už minule na černé listině a ani letos si to moc nevylepšilo. Ve městě Lewistone, kde jsme přenocovali je veliká fabrika na výrobu papíru. V celém městě (včetně našeho hotelového pokoje) je tak neuvěřitelný rigól… (něco jako když se jede pŕes Ružomberok…) Ráno jsme už nemohli dospat a po snídani rychle pryč z města.

Po 15ti minutách jízdy první zastávka v Nez Perce visitors centru a muzeu indiánů – moc pěkně udělané.

Popis další cesty Idahem je jednoduchý. Nádherné údolí, kterým se vine řeka Clearwater a podél ní se klikatí silnice. A takhe je to 200 mil (od Lewistonu až na hranice s Montanou na LoloPass) a jeli jsme to 4 hodiny.

Při překročení hranice do Montany jsme přišli o jednu hodinu našeho dne a zpět ji dostaneme aź v Nevadě.

Když se řekne Montana, vybaví se mi film Hon na ponorku, kde první důstojník (Sam Neill) chce bydlet v Montaně a cestovat ze státu do státu bez bumážky.

Kolem 15té hodiny oběd v Misoule. Tentokrát Buffalo Wild Wings (http://www.buffalowildwings.com). Malá porce 10 křídel, střední 15, velká 20. Křídla jsou 2x taková jako u nás. Dal jsem malou, Dana dětskou. Byla to pecka a tohle si ještě zopakujeme.

Průjezd Montanou paráda, nádherná panoramata, rovné silnice, speed limit až 75, pecka.

Pruměrná spotřeba našeho macka se ustálila na cca 6,7 l / 100, což je na objem motoru 3,6 až nepochopitelné.

V Montaně zastávka ve městečku Philipsburg, V nedalekých dolech se těží safíry a tady se prodávají a propíjejí.

Cestou se okolo silnice neustále motá nějaká zvěř. Jedna srnka si prohlédla naši masku na autě asi ze 2 metrů a nevypadala moc nadšeně. Ani já ne. Bylo to o fous.

Do West Yellowstone jsme dorazili kolem 21. Ještě malá procházka po městě a hotovo, jdeme spát.

Trasa: http://gps.motionx.com/maps/f1d09cb375e5218cd8ba2ab459c4d8b5