Protože Bubbas dělá dobré snídaně, zastavili jsme se i dnes ráno. Je neděle a vypadá to, že tam dnes budeme sami. Ale to jen tak vypadá z počátku. Po chvíli se sem z parkoviště hrnou další hosté a za chvíli je plno. Někteří, ačkoli přijeli autem, mají na svých botách jezdecké ostruhy (a pochopitelně mají kostkovanou košili, modré jeans a na hlavě klobouk, který neodloží ani v místnosti). Uvažuju, jestli si těmi ostruhami nedělají v autě díry do koberečků…

Dnes je to transferový den, do večera se potřebujeme přesunout do Salt Lake City, UT. (SLC). Protože je jen cca 500 km, máme spoustu času.

Volíme jinou cestu než minule. Sice tím mineme vyhlášený malinový shake v Gargen City, ale zato zbytek cesty by měl být zajímavější.

První větší zastávka je v Idaho Falls, kde musíme zkontrolovat, zda tam vůbec nějaké falls mají. Mají. A ne jen tak obyčejné. Výškou sice nikterak nevynikají, ale zato hned na první pohled překvapí svojí orientací: jsou, oproti běžným vodopádům, otočené o 90st. Prostě nejsou kolmo na tok řeky, ale podél. Okolo řeky je rekreační zóna, kde se může dělat vše, mimo nošení zbraní a pití alkoholu.

Rád bych napsal, že jsme se cestou přes Idaho ještě někde zastavili, ale už moc nebylo kde. Jediná zajímavost bylo Muzeum brambor (Idaho je největším producentem této potraviny), ale v neděli mají zavřeno.

Zajímavé na cestě Idahem snad bylo ještě to, že na dálnici mají speed limit 80, což je nejvíc, co jsme kde viděli (všude jinde max. 75). A potom taky to, že tam mají nejhorší řidiče (což, bohužel, moc nekoresponduje s tou 80kou). Zásadně nepoužívají zpětná zrcátka, během jízdy telefonují bez HF, nemají rádi, když je někdo předjíždí, … Kdybyste potkali někoho s SPZ z Idaha, tak je to asi jako řidič z Hodonína, nebo Břeclavi.

Potom zastávka na pozdní oběd v řetězci Wingers (http://www.wingers.info). To už bylo v Utahu. Cestou se postupně oteplilo a teplota odpoledne dosáhla až na 40st. V restauraci působíme asi jako exoti, protože máme na sobě oblečené bundy. Důvod je jasný: přežít ve zdraví jejich, na plné pecky zapnutou, klimatizaci.

Původně jsme se chtěli odpoledne mrknout do centra SLC, ale v tomhle vedru ani náhodou. Zaimprovizovali jsme a vyjeli jsme “na kopec” za SLC do areálu, kde se v roce 2002 konaly zimní OH. Tam, cca 1000 metrů nad SLC bylo krásných 34st. Mohlo by se zdát, že v zimním areálu bude v parném létě pusto. Omyl. Celý areál byl zaplněný lidmi, kteří si užívali méně, či více adrenalinové atrakce: v areálu akrobatického lyžování skákali na lyžích do bazénu (to dávalo při dnešním počasí největší smysl), vozili se v betonovém korytě bobové dráhy, sjížděli, zavěšeni na laně, ze skokanského můstku, atd.

K večeru jsme areál opustili a jeli do hotelu. Je 8 večer a venku je stále 38 stupňů (díval jsem se na předpověd pro Brno a tuším, že se příští víkend taky zahřejete).

Pak ještě pozdní večeře ve Fridays (www.tgifridays.com) a pak už jen postel.

Trasa: http://gps.motionx.com/maps/5217f81be70d5dba87f4ce728bbee3a0