Dnes máme na “rozpisu dne” opět jen jeden cíl. Niagarské vodopády.

Je to vlastně jediný cíl z celé letošní cesty, který by tak trochu mohl pŕipomínat cíle z našich minulých cest po západě USA, kde to byl samý Národní park a příroda.

První část cesty z místa noclehu Utica, NY do města Syracuse, NY jsme vzali po dálnici.

Tady bych rád zmínil veliký rozdíl v jízdě na západě a východě USA. Na západě jsme najezdili cca 25.000 km a mýtné jsme platili cca 3x: Golden Gate Bridge, Bay Bridge a jakási dálnice, už nevím kde. Tady jsme ujeli sotva pár set kilometrů a mýtné jsme platili asi 10x, už jsem to přestal počítat a to nás ještě většina čeká. Dokonce jsme si kvůli tomu pořídili krabičku (jako pouzívají např u nás na dálnici kamiony), která zaznamená průjezd mýtnou branou a vyúčtování pak dělá půjčovna ALAMO, odkud máme auto. Je to hlavně proto, že na tenhle systém tu jezdí všichni a na některych mýtných branách se už hotově ani kartou nedá platit. Prostě už jen E-ZPass.

Ale zpět na cestu. Za Syracusami jsem na navigaci zapnul “zábavný mód”. Tedy vyhnout se dálnicím a jet nejkratši trasu. To je vždy záruka toho, že cestou toho hodně uvidíme, protože nás to povede neuvěritelnými zkratkami. Cestou do Buffala jen po dálnici by to bylo trošku moc jednotvárné. Cesta sice trvala asi o hodinu déle, ale projížděli jsme spoustou vesniček a míst, kam pravděpodobně turista cestou do Bufalla nezabloudí. Podél Ontario Lake byla spousta rozlehlých sadů s jabloněmi. Nejspíš tam pěstují odrůdu Ontario.

Kolem oběda jsme dorazili do oblasti Buffala a Niagara Falls (Niagara Falls se, mimo jiné, jmenují obě města na americké i kanadské straně). Před výletem na Niagary jsme se zastavili na oběd a protože Buffalo, tak Bufallo Wild Wings.

Pak už jsme přejeli přímo k Niagarám, auto nechali na parkovišti na Goat Island a vyrazili na obhlídku. Jen pro pořádek dodávám, že je zase přes 30st, vlhko a dusno jak před bouřkou.

Původně jsem plánoval, že přejedeme autem a Kanadskou stranu a budeme obdivovat vodopády odtamtud. Pak jsem ale zjistil, že v odpoledních hodinách se tvoří na hranicích z Kanady do USA i hodinové kolony a to obzvláště o víkendu. Dnes máme neděli a to je ten nejhorší případ. Takže nakonec jsem zvoli variantu nechat auto na americké straně a na tu kanadskou si zajít pěšky. Nakonec kdy se nam zase poštěstí chodit přes hranice CAN – USA pěšky.

S Niagarami je trošku jako s Grand Canyonem. GC se dá obdivovat z jižního a severního okraje. Ten jižní je nádherný. Severní taky, ale už to není úplně ono, obzvlaště pro toho, kdo už GC viděl z jižního okraje. Niagary jsou taky nádherné, ale říka se, že z kanadské strany hezčí.

Z parkoviště se Niagary nedají minout. Už dálky je vidět obrovská masa vodní tříště, která se zvedá vysoko nad okraj vodopádu.Takže jdeme na jisto a nejprve obhlížíme tu US vyhlídku. Z hlavního vodopádu je vidět jen asi 1/4. Je to pěkný, ale tušíme, že na druhé straně to bude asi o dost lepší. Takže se moc nezdržujeme a vyrážíme. Z Goat Island přes Green Island a směrem k Rainbow Bridge, který je spojnicí s Kanadou. Kanadská celní kontrola je až na druhé straně mostu, tedy na kanadském břehu. Pár obvyklých otázek od celníka, dvě razítka do pasu a jsme tam.

Sotva jsme byli pár minut na kanadské straně, spustila se slušná bouřka a liják. Chvíli to vypadalo, že Niagary jsou všude okolo nás. Naštěstí za půl hodiny bylo zas dobře a pokračovali jsme podél břehu a cestou se zastavovali na každé vyhlídce.

Poměrně vysokou daní za krásnější kanadskou stranu je fakt, že je tam výrazně více lidí, než na US straně a místy to tam bylo jak na Matějské pouti (akorát místo cukrové vaty nabízí Hot Dog a místo jízdy na Lochesce je jízda na laně napnutém nad vodou). Čím blíže jsme k samotným vodopádům (Dana říka, že je to pěkný splav), tím více lidí je kolem zábradlí. Tlačí se, piští, fotí se, přepadávají přitom přes zábradlí a mlátí kolem sebe selfie tyčemi. U samotného vodopádu je už tolik lidí, že vodopád je pouze slyšet, ale rozhodně ne vidět. Chce to notnou dávku asertivity a osobní odvahy protlačit se taky na chvíli k okraji. Tohle davové šílenství není zrovna náš šálek kávy a tak zase pomalu couráme zpět podél břehu, směr Rainbow Bridge.

Průchod zpět do USA a procedury na celnici byly obdobné jako ve směru do Kanady, prošli jsme jsme stejnou cestou zase zpět a tím jsme naši návštěvu Niagár ukončili. Je tu spousta dalších atrakcí, které navštěvníkům nabízí, ale nám ty čtyři hodiny na obou březích docela stačily.

Potom už zase autem průjezd Buffalem a pak do města Hamburg, NY, kde přenocujeme.

Dnes jsme dorazili na hotel mimořádně brzo, už v 19 hod. To nás tak překvapilo, že jsme hodili kufry na pokoj a vyrazili do nedalekého supermarketu na nákup potravin, abychom si trošku oživili jídelníček. Vrátili jsme se zpět na hotel po 21té hod. Takže zase jako obvykle.

Zítra přejezd přes Pennsylvánii a ubytování ve Washingtonu, DC.

Trasa: http://gps.motionx.com/maps/cfad8ff045c7e4fff3c61c67a6812f02