První úkol hned ráno bylo balení kufrů. Tentokrát definitivně a to tak, aby se tam vše vešlo, ale nic se nepoškodilo, to co má být celníkům na očích, aby tam bylo, atd. Teprve nyní jasně vyniknou výhody mého kufru, který měl při odjezdu z ČR 6kg a nyní se blíží povolenému limitu Delta Air 23 kg. Mezitím jsem skočil do nedaleké kavárny a donesl snídani na pokoj, kde postupně balíme a snídáme.

Kufry pak necháváme na hotelové recepci k uložení a cca v 8:30 vyrážíme do města. Chceme si pochopitelně celý poslední den užít, ale současně máme ještě v živé paměti poslední den v Seattle, jehož závěr si klidně odpustíme.

Nasedáme na metro a jedeme tentokrát downtown do Brooklynu na Clark St. Cestování metrem se jeví po třech dnech praxe významně snadnější, než se nám zdálo v den první. Celý systém má svoji logiku a můžu s klidem říci, že až na malý nastupovací incident, zvládáme jízdu jako rodilí NewYorčané.

Ze stanice metra jdeme rovnou na křižovatku Tillary St. a Brooklyn Bridge, odkud se dá “nastoupit” na chodník, vedoucí po Brooklyn Bridge. Troufnu si tvrdit, že námi zvolený směr chůze po mostě, tedy z Brooklynu na Manhattan je lepší, než opačně. Hlavně proto, že celou cestu máme před sebou panorama Manhattanu. Ti, které potkáváme v protisměru, se musí neustále zastavovat a otáčet směrem vzad. Chodník přes most je rozdělen na stejně široké pásy. Jeden pro pěší, druhý pro bikery. Po celé délce mostu (ale na té mahattanské více) jsou na zábradlí pověšeny stovky visacích zámků od turistů. Tenhle trošku nešťastný zvyk jsme měli možnost pozorovat na více částech světa a ani Brooklyn Bridge nezůstal ušetřen.

Potom už na druhé straně (City Hall Park) nasedáme na autobus Big Bus Tour (je to ta stejná firma, kterou jsme využili v SF i SLC). Cílem je projet dvě trasy Uptown Loop a Downtown Loop. Celé by to mělo trvat cca 5 hodin, ale záleží na hustotě dopravy v centru.

Postupně projíždíme místy, která jsme viděli v minulých dnech, ale taky vidíme místa nová, kam jsme zajít nestihli, protože to buď bylo z ruky, nebo prostě proto, že všechno stihnout za pár dnů nemůžeme: Columbus Circle, Time Warner Center, Metropolitní Opera, Catedral of St. John, Harlem, druhá polovina Central Parku, Guggenheim Museum, Metropolitan Museum, Flatiron Building, Grand Central Terminal, atd, atd.

Během přestupu z trasy na trasu dáváme na rohu 48th a Broadwaye jídlo.

Jak se ukázalo, doprava v centru je dnes velice mírná (je sice pondělí, ale státní svátek USA: Labour Day) a tak dáváme obě trasy úplně na pohodu. Vystupujeme naposledy z autobusu na City Hall Parku (tam, kde jsme i začali) a jdeme do hotelu. Tam vyzvedneme kufry a jedeme na letiště. Původně jsme chtěli jet metrem (je to jistější a rychlejší než taxi, pokud je hustá doprava. Dnes ale, jak bylo řečeno, je NYC “prázdný” a tak nakonec před hotelem máváme na taxík. (Druhý důvod je ten, že kufry a příruční zavazadla opravdu dost váží a v metru nemají, ve většině stanic, jezdící schody – alespoň ne v těch, které jsme měli cestou na letiště na trase a Dana by se mi asi zase krčila.

Cesta taxíkem byla rychlá a pohodlná (cena centrum – letiště je fixní, 52 bucks) a tak po odbavení zavazadel ješté dáváme poslední Buffalo Wild Wings. Kolik kg kufry doopravdy vážily nevíme, bo jim to tam ukazuje v librách a kdo to má přepočítávat. Podle toho, že po nás nechtěli doplatek soudíme, že to bylo v limitu.

Jaký byl let zpátky netušíme, protože jsme ho tradičně celý prospali. Akorát si pamatuju hlášení palubního personálu hned po startu, kdy se sháněli po doktorovi na palubě k jednomu cestujícímu a mě napadlo, že pokud to doktor nařídí, vracíme se zpět do NYC.

V Praze jsme sedli do auta a jeli (a to je ten důvod, proč jsme jeli autem) na golf. Chtěl jsem využít cesty do Prahy a zahrát si hřiště na Zbraslavi, abych si ho vyzkoušel před nadcházejícím finálovým turnajem kvalifikace na amatérské MS. Bohužel, to už jsem věděl v průběhu cesty po státech, se jim změnily termíny na hřišti a nebylo volné místo. Tak jsme alespoň zajeli do Štiřína a obešli jsme si tamní hřiště. Dana to měla jako pěknou procházku krásným štiřínským parkem a oběma nám to, po dlouhé cestě letadlem, udělalo dobře.

Zbytek cesty po D1 na pohodu, kolony byly opět v protisměru.

Do Babic jsme dorazili cca v 18 hodin, takže tohle píšu už doma v pracovně a těším se na zpracovávání tun obrazového materiálu.

A tím končí letošní neplánovaná cesta za velikou louži.