Dnes ráno jsme jeli na snídani do IHOPu, tak jak jsme si včera řekli. Když jsme se blížili na místo, už z dálky jsme viděli frontu hladových lidí, která se táhla až ven z restaurace. To se nám ještě nikdy nestalo. Zaparkoval jsem a šel jsem se podívat blíž, jak to doopravdy vypadá. Bylo to ještě horší, než se zdálo z dálky. Tak jsem alespoň využil jejich WiFi, která dosáhne až ven před barák a našel jsem operativně na Yelpu jiný podnik, který provozuje snídaně. Byl to Field House a byla to skvělá volba. Asi tam zajdeme i zítra ráno.

Pak už vyrážíme na východ od Flagstaff po I40, která je rovná jako pravítko a jede, víceméně, po stopách Route 66. Zanedlouho jsme u první zastávky dnešního dne: Meteor Crater. Celá oblast je v soukromých rukou rodiny Barringerovy. Daniel Barringer byl první, kdo v roce 1902 vyslovil teorii, že útvar v zemi není sopečného původu, alo dílem kosmického tělesa. To dopadlo na Colorado Plateau cca před 50.000 lety. Objekt letěl rychlostí 20km/s, vážil cca 500.000 tun a vyhlubil během 10ti vteřin kráter 1200 m v průměru a 170 metrů hluboký. Během impaktu se téměř celý vypařil. Kráter vypadá impozantně a (jako většina věcí v USA) se nevejde celý na jednu fotku (chtělo byt to dron, ale ten je ve všech parcích zakázaný). Do kráteru se nechodí, může se jen po vyhlídkách na jeho okraji. Na dně kráteru, mimo jiné trénovaly posádky Apollo přistání na Měsíci. Ve Visitors Centru je mj k dispozici velice dobře udělaný film, popisující celu událost.

Následuje přejezd dál na východ. Průjezd mj. městečky Winslow a Holbrook. Jsou to velice zajímavá místa. Jejich středem kdysi procházela Route 66, po které putovali lidé z východu za štěstím do Kalifornie. Pak, ze dne na den, veškerý provoz ve městech utichl. Otevřela se dálnice I40 (po které jedeme i my), která města míjí a veškerá doprava se přesunula sem. Ve městech jsou dodnes desítky opuštěných obchodů, benzinka zarostlá trávou, opuštěné domy. Naštěstí sláva Route 66 se zase začíná obnovovat a tak některá města na její bývalé trase znovu ožívají díky zájmu turistů. Route 66 bude věnován celý zítřejší den, kdy po ní pojedeme z Flagstaff do Oatmanu.

Další zastávkou je Petrified Forest National Park. Nejprve, jako vždy, Visitors Centrum, malý oběd v mísní restauraci, doplnění vody v Refile Station. Spotřeba vody je nekonečná a je dobře, že ji nemusíme všechnu kupovat. Je to dobře i z ekologického hlediska, uštři se tím statisíce pet lahví.

Park má rozlohu asi 380 km2 a většina prohlídky se absolvuje autem. Podél prohlídkové trasy jsou desítky míst, kde se dá zaparkovat a jít buď na místo výhledu do okolí, nebo jít na krátký trail přímo mezi zkamenělé objekty. Před 200 miliony tu byly bažinaté oblasti, spousta řek a množství jehličnatých stromů, podobných dnešním jedlím. Stromy, které spadly do bažin, zůstaly trvale zakonzervovány bez přístupu vzduchu, organická hmota byla postupně nahrazována minerály, až stromy postupně zkameněly. Krajina byla postupně zavalena dalšími vrstvami a pak následně, při posunu kontinentálních desek, opět vyzdvižena na povrch. Během toho zkamenělé stromy popraskaly.

Ani nevím, kolik času nám prohlídka parku zabrala, několik hodin to určitě bylo. Pak už ale bylo potřeba jet domů.

Ve Flagstaff, kam přijíždíme okolo 19té, ještě malá odbočka na Lowell Observatory. Máme to sem od hotelu asi míli, bylo by škoda se nepodívat. Na místě zjišťujeme, jaký je na dnešní večer program. Pak jedeme do našeho oblíbeného Safeway koupit něco na večeři. Dana pak zůstává na hotelu a já se vracím na observatoř, kde postupně od 20ti do 22ti absolvuju přednášku v planetáriu, rychlé pozorování Pluta na Clark Telescope a shlédnutí filmu o historii observatoře.

Pak už návrat na hotel, pro dnešek toho bylo habakuk.

Dnešní trasa.