Tak jsem si myslel, že se dostanu k dnešnímu psaní dřív, než včera, že pokecám po Skypu se Soňkou a tak vůbec. Jenže houby, bo jsme se zasekli ve víru kasína a vysokých sázek. Ale o tom až za chvíli.

Na dnešek máme v plánu pomalý přesun směr Nevada a hlavním tématem dnešního dne je Route 66.

Po snídani (tam co včera) odjezd opět po I40 (jako včera), jenže tentokrát opačným směrem. Rozloučili jsme se s Flagstaff a musím říci, že mi tohle pěkné, univerzitní městečko, docela přirostlo k srdci.

Nejprve míjíme známý park Bearizona, který je pár mil od Flagstaff. Jezdí se v něm autem safari mezi medvědy, bizony a tak. Viděli jsme je ve volné přírodě a tenhle cirkus si asi necháme ujít.

Zastavujeme se na skok ve Williams, díváme se na vlak, který odsud vyráží ke Grand Canyonu (Grand Canyon Expres). Je to trošku taková obdoba Orient Expresu, ale v kratším provedení.

Když zmiňuji vlak. Vlaky jsou na našich cestách po USA častým námětem zábavy. Nekonečné, rovné úseky silnic, po kterých jezdíme, bývají často provázeny kolejemi, po kterých jezdí, rovněž nekonečné, nákladní vlaky. Občas zkoušíme počítat vagóny, ale obvykle bez valného úspěchu. No schválně si to zkuste. Kolik vyšlo Vám?

Pak už najíždíme na Route 66 a zastavujeme na mnoha místech, kterými je tahle “Mother Road” poseta. Seligman, Peach Springs, Hackberry, Kingman, Cool Springs, Oatman. Každé místo je něčím zvláštní a dalo by o nich dlouho povídat, což je spíše na dlouhé zimní večery. Takže alepoň pár fotek.

Ráno, při odjezdu z Flagstaff, bylo trošku pod mrakem, ale během dne se nám zase udělalo hezky a tak máme zapsaný další rekord naší cesty: 50 stupňů. Ale bylo to jen chvíli okolo Oatmanu. Jinak je stále okolo 48mi. Už nám to ani tak nepřijde a spíš myslíme na to, co si na sebe vezmeme, až se vrátíme domů.

Kolem 19té hodiny přejíždíme řeku Colorado. Naposledy to bylo v Yumě, směrem do Arizony. Teď je to jižně od města Laughlin, směrem do Nevady. V řece je překvapivě hodně vody a je krásně čistá a modrá.

Náš hotel Aquarius Casino Resort je poněkud jiného ražení, než motely na cestách, které obvykle používáme. Bydlíme v 18tém patře, v pokoji číslo 18056 s nádherným výhledem na řeku Colorado. Je to taková malá aklimatizace na Las Vegas, kam míříme zítra.

Hodíme věci na pokoj, dáme sprchu a mažeme zase ven do víru dění. Projdeme se kousek okolo Colorada (to se neochodí), pak jdeme na večeři a nakonec skončíme v kasínu, které se opravdu nedá přehlédnout a minout. Je to uděláno klasicky tak, jako v každém velkém kasinu s hotelem. Kamkoli se jde (na jídlo, na parkoviště, k řece, k hotelovému bazénu), vždy se musí projít kasínem. Jsou tu stovky blikajících automatů, stoly s ruletou, blackjackem, kostkami a spousta jiných, o kterých nemám ani tušení. Když už jsme tu, musíme to taky potrénovat, abychom ve Vegas už byli ve formě. O svých 5 dolarů jsem přišel sice velice rychle, ale zábava to byla náramná. Na rozdíl od stovek ostatních lidí, kteří budou v kasinu u automatů až do rána, my se jdeme ještě naposledy projít k řece a pak spát.

Je 22 hodin a venku je stále 46 stupňů.

Dnešní trasa.