Uteklo to jako voda – a že jí tady ale je – a je třeba se posunout zase o dům dál.
Asi odjíždíme právě včas. Na „náš“ ostrov, kde jsme byli celou dobu sami, se valí davy turistů. A ne ledajakých. Samí Rusi a Číňani. Od počátku nás tu bylo cca 30, což na ostrov s kapacitou 150 návštěvníků je nic a personál čítající okolo 100 lidí hrál neustále přesilovku. V posledních dvou dnech to tu ale začalo vypadat, jako na stavbě velké čínské zdi. Pravda ale je, že se s nimi potkáváme jen u jídla. Po zbytek dne má každý z nás dostatek životního prostoru a tím pádem i neustálý pocit, že ostrov má jen pro sebe.
Teď už jsme po obědě a čekáme na transfer z ostrova. Nejprve lodí na ponton uprostřed ničeho, pak hydroplánem do Malé a tam taxíkem na hotel. Tam tentokrát zůstáváme přes noc a odlétáme až druhý den. Ráno v 9 odlet a ve 12 už Spojené Arabské Emiráty.
Good Bye Vakarufalhi, Welcome Dubai.
On the Road 