Dnes je to napůl přesun, napůl atrakce, od každého kousek. Plus atrakce neplánované, jak už to tak chodí.

Snídaně, tentokrát v hotelové „snídaňárně“, žádný zázrak, ale to už nakonec známe. Venku nás přivítalo deštivé ráno, 8 stupnů. Na cestování autem je to stejně fuk.

 

První zastávka, po cca 2 hodinách jízdy, je ve městě York, PA. Tady máme, v továrně Harley-Davidson, rezervovanou prohlídku, nazvanou Steel Toe Tour. Nejprve nafasujeme oranžové výstražné vesty a na boty dostaneme návleky jako v nemocnici, akorát že s ocelovou ochranou špičkou – odtud název Tour. Prohlídka trvá 2 hodiny a průvodce nás protáhne celou výrobou: od kusu plechu, ze kterého se lisují jednotlivé části motorek, až po expedici hotových strojů. V naší skupině nás bylo pět: my dva, americký pár z Pensylvánie a průvodce. Ten se nám intenzivně věnoval a všechno komentoval do mikroportu. My jsme měli na uchu sluchátko, kam se jeho hlas přenášel, takže jsme ho i v hluku výroby dobře slyšeli. Popis jednotlivých fází výroby by byl na dlouhé vyprávění, ale rozhodně stál za podívání.

Ani zde není povoleno focení, takže ani tentokrát nic na památku – mimo společné fotografie, kterou nám udělal náš průvodce a která na nás čekala vytištěná na konci prohlídky. Nejsem žádný fanda motorek, ale po technické stránce to byl úžasný zážitek a kdybych motorkář byl, asi bych silně o koupi tohoto nádherného stroje uvažoval.

Během následujícího přesunu do dalšího bodu naší cesty jsme měli nečekanou vložku. Z ničeho nic vidím ve zpětném zrcátku policejní auto a na něm rozsvícené všechny majáky, co jich tam mají. Zajel jsem na nejbližím místě mimo silnici a zastavil. Rychlost jsem určitě nepřekročil a tak jsem byl docela zvědavý, co to asi bude. Už po sedmé jedeme cestu po USA, najeto tady máme cca 40.000 km, ale ani jednou nás nezastavili. No, jednou to přijít muselo. Ve zpětném zrcátku jsem sledoval policistu, jak pomalu vystoupil z auta, a s rukou položenou na pistoli za opaskem opatrně kráčí k mé straně auta. Slušně pozdravil a rovnou mi vysvětlil důvod, proč nás zastavili. Naše auto má propadlé povinné pojištění. Řekl jsem mu, že auto je z půjčovny a pak už to byl celkem jednoduchý rozhovor. Vzal si naši smouvu s půjčovnou, můj řidičák a šel zpět do auta, kde to nejspíš vše ověřoval v počítači. Pak mi vše vrátil, popřál štastnou cestu a řekl, že máme jet opatrně. Během další cesty jsme přemýšleli, jestli bychom neměli auto v nejbližší půjčovně vyměnit, ale nakonec jsme si řekli, že si necháme náš trolejbus (když se rozjíždí a brzdí, vydává takové trolejbusové zvuky). Kdo ví, co by nám místo něj dali.

Pak následovala krátká zastávka v Christiana Mall ve městě Newark, DE. Tady už jsme minule byli a tak jsme šli najisto. Ve státě Delaware se neplatí při nákupu zboží obvyklá daň, takže o důvod víc k zastávce. Jdeme jen do Apple Store, kde uděláme malý a rychlý nákup a potom do nedalekého food courtu, kde dáme něco pod zub.

Odtud popojedeme zase pár mil do města Annapolis, MD. Annapolis je hlavní město státu Maryland a především je domovem Námořní akademie Spojených států. Je to velice pěkné přístavní městečko a vůbec nepůsobí dojmem, který by si člověk představil, když se řekne hlavní město státu. Vypadá spíše jako britská vesnice s spoustou domku z červených cihel. Udělali jsme malou procházku po historické části města, okolo Capitolu, dolů do přístavu a pak už, skoro za tmy odjezd na hotel.

 

Počasí se od rána docela proměnilo, teď večer už je tu 26 a taková ta klasická, přímořská vlhkost. Od zítřka a v dalších dnech by to mělo být podobné, tak uvidíme.

Záznam dnešní trasy „se“ nějak technicky nepovedl, takže nic.