Dnes na východní pobřeží Spojených států dorazilo léto.

Po celou dobu naší cesty (a vlastně i doma před odjezdem) bylo stále docela zima, max. 15. Dnes bylo 32 a tak teplé oblečení asi definitivně skončí na dně kufru. Je to docela prudká změna, včera jsme hledali místo na sluníčku, abychom se ohřáli, dnes se docela ploužíme a hledáme kousek stínu. Vypadá to že frflám, ale popravdě jsme docela rádi, ta zima už byla otravná.

Dnes je to vlastně „jen“ krátký přesun dále na jih, ale během cesty jsou, pochopitelně, naplánované malé zastávky. Cestu začínáme v Marylandu, kde jsme nocovali, ale velmi rychle přijíždíme do Virginie. Cestou nás všude vítá jejich marketingový slogan „Virginia is For Lovers“ Pokusil jsem o tom zjistit více a tohle jsem, mimo jiné našel:

Virginia is For Lovers was created 50 years ago, and it’s become one of the most beloved and iconic slogans in the world. While it’s meant a lot of different things to a lot of different people over the years, one thing remains the same: LOVE. In 2019, we’re celebrating 50 Years of Love with special experiences across the state. Stay tuned to Virginia.org for details.

Protože projíždíme okolo Quantica, VA, nabízí se vše, co je spojeno s US Marine Corps, kde mají svoji hlavní základnu (bohužel, tato základna je jednou z těch, kde se prohlídky nikdy nedělají). Včera jsme viděli jejich památník, dnes mrkneme na jejich muzeum, (které je ve tvaru jejich památníku), kapli a taky hřbitov.

Když vše okoukneme a projedeme (hřbitov je pochopitelně Drive Thru), musíme opět, po kolikáté už, konstatovat, že vše mají uděláno dokonale, pečlivě a evidentně s využitím velikých finančních prostředků.

V Richmondu, VA se zastavujeme na Maymont Mantion, bývalém viktoriánském statku na břehu řeky James. Původními majiteli byl věnován městu Richmond a nyní je vše po správou neziskovky Maymont Foundation. Na 100 hektarovém pozemku si každý návštěvník najde něco. My jsme si zašli na prohlídku místních zahrad, především té japonské.

Pak už popojíždíme do Williamsburgu, VA. Chceme s podívat na koloniální část města, která je zachována v původním stavu. Je to trošku takový skanzen (jako třeba v Rožnově).

Tedy, popravdě řečeno, skanzeny nejsou úplně můj šálek kávy a kdyby nebylo zvláštních okolností, asi bych při průjezdem Wiliamsburgem ani nesnížil rychlost. Tou zvláštní okolností je fakt, že Soňa tady v létě 2017 tři měsíce pracovala ve dvou restauracích na jednom pobytu W&T a já jsem byl prostě jen zvědavý, kde to vlastně byla.

Na to, že ještě není sezóna tam bylo docela dost lidí, ale na veliké ploše Colonial Williamsburgu se to celkem sneslo. Obešli jsme pár bloků, koukli na Josiah Chowing’s Tavern a protože bylo vedro, troubil jsem k ústupu.

Dnes byla snaha dostat se na hotel a do postele v rozumnou dobu a tak jsme se už jen zastavili na večeři a pak mazali do Norfolku, VA, kde máme rezervovaný jeden nocleh.

Protože jsme na východě a směrujeme stále více na jihovýchod, pomalu se mění i jídelníček. Takže to budou stále více věci vytažené z moře. A k těm oblíbeným věcem, které se pásly na louce, se vrátíme až v závěru trasy.

Dnešní trasa