Dnes jsme už od rána posunutí a vydrží nám to až do večera.

První plánovaná atrakce dne začíná v až 11 dopoledne. A protože v Norfolku otvírají všechna muzea a jiné zajímavosti až v 10, nedá se s tím nic moc dělat. Takže dnes ráno vstávání bez budíku a protože naše vnitřní hodiny se už srovnaly, spíme až do 7:30. V poklidu dáme snídani a kolem 9:30 odjíždíme z hotelu a jedeme do centra města.

Už cestou s úžasem sledujeme továrny – loděnice, kde se staví americké bitevní lodě všech typů. Celý Norfolk vlastně „patří“ námořnictvu. Polovina města jsou loděnice, kde se lodě staví, druhá polovina jsou doky, kde lodě opravují, nebo tu jen kotví.

Norfolk má, mj. stejný problém, jako Maledivy a vlastně stejně tak, jako všechna města na světě s nulovou nadmořskou výškou: zvyšování hladiny oceánů vlivem globálního oteplování. Všude, kde jsme byli, jsou betonové zdi cca 2m vysoké a pokud je někde potřeba udělat průchod, otvor je opatřen zasouvacími ocelovými vraty.

Americká vojenská námořní základna v Norfolku je největší vojenská námořní základna na světě. Kotví tam minimálně 75 lodí včetně atomových letadlových lodí. Na základně se také nacházejí štáby nejvyššího velení ozbrojených sil v Atlantiku a hlavního velitele Atlantické flotily.

Od 11ti jedeme na dvouhodinovou plavbu lodí, která nás proveze okolo všech zajímavostí, které s touto námořní základnou souvisí.

Nedá se to příliš popisovat, pár foto bude výmluvnější. Lodí je tam obrovské množství a stejně obrovská je i suma, kterou do celé té legrace dávají. Jedna loď, kterou právě dokončují, stojí americké daňové poplatníky $2.000.000.000. V tomto světle si člověk uvědomí, že ty 2% HDP do vlastní armády, které po nás US administrativa požaduje, nejsou vlastně vůbec moc.

Po skončení plavby ještě obejdeme kousek parku u přístavu. Chystá se tam Festival vína a bude to, podle všeho, veliká akce se spoustou lidí. Rádi bychom se přidali, leč… zítra se jdeme podívat na golfový turnaj americké série PGA v Chralotte, NC a tam to máme z Norfolku ještě pěkných 550 km.

Takže sedáme do auta a zvolna se suneme Severní Karolíně vstříc. Dana během jízdy browsí na netu a hledá odpověď na otázku, zda jsou v Severní Karolíně aligátoři. Když takhle v minulých letech hledala info o bizonech, bylo mi jasné, že je chce vidět. Tentokrát si s tím ale moc jistý nejsem. A ano, odpověď zní: jsou.

Cestou děláme pár zastávek, velmi povedená byla na farmářských trzích v hlavním městě Raleigh. Mimo jiné jsme si tam (v areálu trhů) zašli na večeři do putyky, kam chodí domorodci a trhovci. Velký zážitek. Hřebenatky a krevety z plastového boxu byly skvělé.

A protože, jak bylo řečeno na začátku, jsme posunutí, přijíždíme se skluzem i do hotelu až po 9té večer. Zítra se nikam nejede a budeme celý den na golfu.

Dnešní trasa