Navzdory předpovědi počasí, která hlásila něco o oblačnosti, je ráno nebe jako vymetené a slibuje další horký den v Jižní Karolíně.

Hned po snídani na hotelu se jedeme podívat na vyhlášenou Magnolia Plantation and Garden. Magnolia byla časopisem Travel+Leisure vyhlášena jednou z „America’s Most Beautiful Gardens“ a taky byla první veřejně přístupnou zahradou v USA (první návštěvníky přivítala už v roce 1870).

Zatím, co u nás doma pomalu a neochotně roztávají poslední závěje sněhu (OK, maličko jsem si zapřeháněl), tady už je jaro pryč. Spousta květin, které jsou ozdobou místní zahrady, jsou už odkvetlé. Navzdory tomu je to moc pěkný kus přírody a hezká procházka.

Hned na začátku nás upozorňují, že tu v zahradě rozhodně nejsme sami. Je to přesně ten typ cedule, který Dana nechce vidět, ale co už.

Procházíme celou zahradou a Dana opatrně našlapuje a neustále se rozhlíží. Nevěřil jsem, že bychom nějakého aligátora viděli, ale nakonec se na nás usmálo štěstí. Byl to sice jen malý jedinec, ale jak jsme říkali na Maledivách: když jsou tu malí žaloci, budou tu i velcí.

Po zahradách už jedeme směr Hilton Head Island. Cestou malá, neplánovaná zastávka na místním hřbitově. Je, jako asi většina tady „Drive Thru“, takže nemusíme ani vystupovat. A mimochodem, ty kytky jsou všechny umělé. Taky jsme viděli místo připravené na pohřeb, ale to bylo na delší povídání.

Hilton Head Island jsem vybral především proto, že je místo, kde se každý rok hraje RBC Heritage Tournament na místním hřišti Harbour Town a je to tam prostě pěkné. Po příjezdu jsem musel maličko své představy korigovat (to se občas stane). Je to tu skutečné pěkné, dokonce nádherné. Jenže většina ostrova je v soukromých rukou a moc se nedá nikam dostat. Takže jsem alespoň viděl ikonický maják, který dal jméno golfovému hřišti a na který hráči míří na 18té jamce. Pokoukali a pochodili jsme po okolí a nakonec jsme se rozhodli pro ústup do hotelu, který je pár minut jízdy od majáku.

Protože jsme do hotelu dorazili na naše poměry velice brzo (už kolem 5pm), rozhodli jsme se pro další atrakci. Tedy spíš Dana se rozhodla, že nečekaně získaný čas využije na veliké prádlo. Na cestách to obvykle řešíme tak, že to buď Dana sama přemáchne v ruce, nebo využijeme hotelový servis. A už mockrát jsme si říkali, že si to zkusíme (jako třeba Sheldon Cooper) v samoobslužné prádelně. Na našem hotelu taková je a tak si můžeme odškrtnout další položku na seznamu 😀.

Na závěr dne ještě vyrážíme pěšky do „centra“, což je trošku oříšek, protože na chození pěšky tu není infrastruktura stavěná. Takže tam jdeme přes pláž a zpátky (už za tmy) podél silnice po cyklostezce, kde neustále někomu zavazíme v jízdě na kole.

Na cestu zpět se posilníme (jedním společným) jahodovým milkshakem, jehož kalorická vydatnost by vystačila těžce pracujícímu horníkovi na několik dnů.

Dnešní trasa