Ve Státech se opakovaně setkáváme s tím, že otvírací doba služeb, které nějak souvisí s turistickým ruchem (muzea, výstavy, různé atrakce, …), začíná v 10 ráno a končí v 5 odpoledne. My vstáváme v 6:30, posnídáme a v 8 už jsme na značkách, abychom si užili celý den, obvykle do 8mi večer. A oni nám to neustále svým nezodpovědným přístupem komplikují 😀.
Jsme v Dallasu a tak jedno z míst, o kterých jsem při plánování letošní cesty ani na okamžik nepochyboval, je Dealey Plaza a Sixth Floor Museum (naopak, ani na moment jsem neuvažoval o návštěvě ranče Southfork).
Sixth Floor Muzeum, které se celé věnuje návštěvě prezidenta JFK v Dallasu osudného dne 22. listopadu 1963, je pochopitelně taky otevřeno až od 10ti. Jedeme tedy na parkoviště za budovou muzea, kde necháme auto a jdeme prozkoumat okolí. Projdeme se kousek po Elm Street okolo míst, kde padly ony dva výstřely. Zajdeme i na návrší u silnice, kde měl stát údajný druhý střelec.
Během procházky nás opakovaně zastavují různí „vykladači pravdivého sledu událostí“. Pak projdeme kolem budovy moc pěkného Old Red Muzea, které je ale aktuálně pod lešením. Zastavíme se u památníku JFK na Main St. Dana moc chtěla vidět longhorny (Texaský dlouhorohý skot) a tak se ještě zastavujeme na Pioneer Plaza, kde je jich hned několik desítek.
Na ulicích Dallasu (stejně, jako v mnoha dalších) postávájí na ulicích zaparkované elektrické koloběžky. Provozuje je několik firem a jsou, za mírný poplatek, k volnému použití. Stačí mobilem oskenovat QR kód na koloběžce a může se jet. Pochopitelně každý provozovatel má svoji aplikaci a ta se dá použít jen na jejich koloběžky. Já mám na mobilu aplikaci UBER a ten je, mimo jiné, i jedním z provozovatelů těchto koloběžek. Neodolal jsem a kus cesty zpět k muzeu jsem si užil na tomhle skvělém vozítku. Na konci jízdy se strhne poplatek podle času jízdy a taky je třeba koloběžku pomocí aplikace vyfotit, aby další uživatelé věděli, kde je odstavená (poloha všech koloběžek je vidět na mapě v appce). Jedno z pravidel použití koloběžky je, že se nesmí jezdit po chodníku, jen po silnici. Tak tohle pravidlo, jsem naprosto vědomě, ignoroval. Nejsem sebevrah.
V 10 nám konečně otvírají muzeum. Koupíme lístky, nafasujeme sluchátka s výkladem a procházíme si celou expozici v šestém patře. Netřeba asi zdůrazňovat, že je to silný zážitek a v muzeu trávíme přes dvě hodiny.
Pak se přesouváme několik set metrů od Dealey Plaza a podíváme se na Dallas trošku z patra: z Reunion Tower.
Poté přejíždíme z Dallasu do sousedního Fort Worthu. Tato dvě města postupně srostla v jedno, společné mají i letiště: Dallas/Fort Worth (DFW).
Nejprve zastávka na místních Fort Worth Water Gardens. Jsou to uměle vytvořená vodní díla, určená k rekreaci a odpočinku. V horkém dni, jako je ten dnešní, je to úplná oáza.
Na závěr dne jedeme do Fort Worth Stockyard. Dříve (od roku 1887) to byly dobytčí trhy a jatka. V dobách svého největšího rozmachu (1917) tu měli naráz až 1 milion prasat a 400 tisíc ovcí. Dnes v původních objektech, které připomínají divoký západ, jsou atrakce pro turisty. Ty nás ani tak moc neberou, divoký západ jsme měli možnost poznat v mnohem autentičtější podobě jinde. Ale na hlavní ulici, se každý den odpoledne, vyhání longhorni (pod dohledem cowboyů, pochopitelně). Tuhle atrakci nemůžu Daně upřít a tak si můžeme srovnat ty živé s těmi, které jsme viděli ráno na Pioneer Plaza. Prohlídneme si přilehlé uličky Stockyardu, nakoukneme do Stockyard Championchip Rodeo.
Ale protože, jak už víme, se všude zavírá v 5 odpo, brzy tu už není ani noha. Takže to balíme taky a jedeme do hotelu. Ačkoli to máme jen asi 20 mil, dáváme to za více než hodinu. Chmmm.
Dnes nás čeká ještě nesnadný úkol. Dostat všechny věci, které se nahromadily v autě za celou cestu, do dvou kufrů. Zítra ráno vracíme auto a letíme z DFW zpět do New Yorku, LGA.
P.S. především pro rodiče: pokud bych zítra nenapsal další díl, tak žádnou paniku. Večer v NYC jdeme na Broadway do divadla a vrátíme se pozdě. Takže (možná) zítřek napíšu až pozítří.











Moc pěkní longhorni…
To se mi líbíTo se mi líbí