Když jsem včera tvrdil, že do cíle naší cesty je to už jen skok, tak to byla jen taková autorova básnická licence. Rozhodně to skok nebyl a určitě ne jen jeden.

Do Doha jsme z Prahy přilétali se zpožděním. Letenky si kupuju zásadně sám a podle vlastních preferencí. Jednou z preferencí je poměrně krátká přestávka mezi jednotlivými lety, protože čekat dlouhé hodiny na letišti mě prostě nebaví. Na druhou stranu si tím občas dobrovolně připravuju horké chvilky, a to vždy, když pečlivě plánovaných a pohodových 90 minut na přestup se vinou dopravce změní na šibeničních 45 minut. Dnes to bylo alespoň částečně vykoupeno tím, že ty dva okruhy před přistáním navíc, jsme absolvovali přímo nad nočním Dohá, což nám připravilo nádherný vyhlídkový let a skoro jsem zapomněl, že docela spěcháme.

Když let do Doha, tak pochopitelně s Qatar Airways. Letěli jsme s nimi poprvé a popravdě to bylo trošku zklamání. Ne, nebyla to žádná tragedie, ale tak nějak podvědomě jsem očekával standard, jako od jejich sousedů naftařů z Dubaje. Ale když Qatar, tak mistrovství světa ve fotbale. A když fotbal, tak všude. Doporučuji instruktážní video Safety Procedures před odletem. Třeba tady

V letadle s námi letěli parašutisté Dukly Prostějov (letí na mistrovství v Doha – více zde)

Nevím, jak nás budou reprezentovat ve své dovednosti, ale co vím určitě je, že by mohli z fleku chlastat první ligu. Už v polovině letu letušky nešťastně hlásily, že veškerý alkohol došel. Ale kluci byli alespoň veselí.

Z Doha tedy s lehce opocenými zády, ale odlet včas směr Male. Dalších skoro pět hodin a už skoro budeme tam. Před přistáním v Male ale nevídaná věc. Opět dva okruhy navíc ve vyčkávacím obrazci. Opět tedy nečekané zdržení, ale opět jsme jim to rádi odpustili. Vyhlídkový let nad atoly se neokouká.

Pak už jen půlhodinová fronta na pasovém, odbavení zavazadel na let hydroplánem, přejezd na jiný terminál a hodinový let na náš ostrov. Tady už jsme konečně mohli sundat roušky, které zase nasadíme až na zpáteční cestě. A taky sundáváme boty, protože na Maledivách všude platí krásné pravidlo: No News, No Shoes.