O cestě z Malé do Doha / Dauhá vím jen velmi málo. Po startu proběhl Beef Stroganoff vydatně zalitý pivem a pak už nás budili před přistáním. Na sedadle “trojce” jsme seděli jen dva, takže místa dost.

Přílet tentokrát 20 minut před, takže času hafo. Stihli jsme pozdravit kamarády bikery v hospodě těsně před Covidou zavíračkou ve 22, zorganizovali úklid sněhu před domem (díky moc So a Luk), protože v Babicích na horách 10 cm a bude padat další. Po vyřízení této “administrativy” už jen čekáme na odlet do Frankfurtu.

Tento následující sedmihodinový segment naší cesty jsme se rozhodli trošku vylepšit a pořídili jsme si upgrade do Business Class. Nakonec velcí už jsme na to dost a nabídku, kterou jsme dostali, se prostě nedalo odmítnout.

O tomto neobvyklém zážitku by se dalo psát velmi dlouze, ale nechci popudit… Takže stručně. Dana, jak je jejím zvykem, to okamžitě zalomila. Nepočkala ani na jídlo a ihned po startu si nastavila lůžkovou úpravu. Trošku tím vyplašila obsluhující personál, protože to nejprve vypadalo, že máme na palubě exitus (viz. foto). Kdyby se mě zeptali, věděli by, že takhle spí vždycky 😀.

Takže jsem povečeřel sám a následně napsal pár těchto řádků. Za chvíli budu následovat Danu a půjdu taky spát. Ještě jednu věc však musím zmínit, protože je pro mě neobvyklá. Vzhledem k uspořádání kójí ve kterých sedíme, jsou některé orientovány v protisměru. Takže s Danou do Frankfurtu couváme.

Je cca 6 ráno, budí nás na snídani. Teprve teď, po cca 5ti hodinách spánku ve vodorovné poloze naplno oceňuji výhody tohoto způsobu cestování v letadle. “Kam se hrabe Bitner, to se nedá srovnat”.

Tahle část je psaná v letadle cestou do Frankfurtu. Za chvíli přistáváme. Pak let do Prahy a pak D1. Poslední díl Finále 3/3 napíšu až doma.