První zastávka dnešní trasy byla tradiční: visitors centrum Olympic National Parku. Jednak je to místo, kde se rychle a snadno dostaneme k užitečným informacím, které se nám ten den budou hodit (aktuální stav na silnicích v parku a případné uzavírky, plánované atrakce, počasí v oblasti, atd.). A pak si taky musíme koupit kartičku, která nás opravňuje ke vstupu do všech parků, které spadají pod správu National Park Services. Při nákupu a placení karty si Dana všimla, že dáma která nám ji prodává, je přesně ta stejná, která nás obsluhovala v roce 2015. Prozradilo ji mimo jiné to, že se nás opět ptala odkud jsme a pak hned řekla, že ona pochází z Polska.

Pak už jsme se rozjeli do parku. Zvolili jsme tentokrát částečně jinou trasu než minule a objížděli jsme Olympijský poloostrov podél severního pobřeží. Cestou hrajeme hru “kdo první uvidí orla bělohlavého”. Po prvním dnu vede Dana 4 : 0. Je prostě dobrá. A taky je to trošku tím, že já musím řídit a nemám čas koukat, co kde lítá.

Během cesty zastavujeme na každé vyhlídce a když to jde, zajdeme i k moři. Například Ruby Beach, nádherná pláž, kde nás minule zastihla mlha, je letos uzavřená kvůli rekonstrukci parkoviště a přístupové cesty. Tak třeba zase příště. Pláž č. 2 (tak se opravdu jmenuje) přístupná je a tak se, tentokrát bez mlhy, můžeme podívat na tenhle kus divoké přírody.

Po plážích je čas na návštěvu deštného pralesa. Minule to byl Hoh Rain Forest, tentokrát míříme do oblasti jezera Quinault, přesněji Maple Glade Rain Forest. Ačkoli už od minulé návštěvy víme, co máme od pralesa čekat, stejně nás to znovu dostane. Je to nádherná podívaná a fotky to, jak obvykle, úplně nedokážou zachytit.

Po návratu do auta objíždíme celé jezero po asi 20ti mílové Scenic Drive. Protože se jede pralesem a celé je to po šotolině, vezme to skoro dvě hodiny. Na druhé straně jezera je náš oblíbený Salmon Restaurant. Vzpomínáme na něj hlavně proto, že při minulé návštěvě jsem tam nechal svoji oblíbenou bundu a připravil jsem si pár horkých chvilek při organizování její záchrany. Tentokrát jsem nic neponechal náhodě a bundu jsem preventivně nechal v autě. V restauraci nás nejprve trošku překvapili tím, že tentokrát dávají jídlo jen na Take Out, ale nakonec jsme řekli proč ne a pojali jsme to jako američani při klasické Tailgate Party.

Byl to sice oběd, ale v 5 odpoledne už spíše večeře. A protože k hotelu, kde budeme dnes nocovat, to bylo ješte pěkných 130 mil, vyrazili jsme bez dalších zastávek na cestu. Na hotel dorážíme kolem 8 večerní, takže je to zase taková obvyklá klasika. Bydlíme v městečku Astoria, které leží už ve státě Oregon. Bydlíme v hotelu Astoria Riverwalk Inn s krásným výhledem na zátoku a impozantní most, po kterém jsme přejeli ze státu WA do státu OR. Obvykle fotky z hotelového balkonu nedělám, ale tentokrát to ráno provedu a zítra i přiložím k článku.

Dnešní trasa