Dnes to bylo taky hodně na volnoběh, maximálně na půl plynu.

Trošku se nám tu oteplilo (asi něco na způsob těch veder u nás doma) a to je prostě něco, co člověku při procházce městem energie nepřidá. Takže se tu trošku ploužíme.

Ráno snídaně v IHOPu, skvělá a osvědčená klasika. Během snídaně se snažím koupit permici na vjezd do Glacier NP. Během snídaně proto, že v 8:00 MDT (horský letní čas) se otevře okno s nabídkou 500 ks vstupenek. Byl jsem připraven, kliknul jsem vteřinu po osmé, ale server už byl přetížený a po 3 minutách byly všechny lístky pryč. Mám na to ještě dva pokusy, zítra a pozítří. Tak uvidíme. Zítra to rozjedu na notebooku, ipadu a mobilu, zapojím i Danu a její mobil. Pozítří už možná ze zoufalství zapojím i Soňku a Lukáše 🙂

Po snídani jedeme směr Helena, hlavní město Montany. Protože není spěch (dnes do máme do Heleny asi 90 mil), jedeme mimo dálnici a prohlížíme si malá městečka po trase. A třeba taky koně, které někdo vysadil na kopci vedle silnice.

Po příjezdu do města se jdeme podívat na Reeder’s Alley. Je úplně první a stále zachovalá ulička ve městě a ukazuje způsob bydlení tehdejších horníků. Z horní části je i pěkný výhled.

---

Auto pak přeparkujeme o pár metrů vedle a jdeme omrknout Last Chance Gulch. Tady se začala psát historie Heleny. Zde v roce 1864 našli prospektoři zlato a odstartovali rozmach města. Dnes je v těchto místech moc pěkná pěší zóna. V místní stylové hospodě Windbag Saloon & Grill jsme si dali rychlý oběd.

---

Následuje prohlídka místního Capitolu. To je něco, co si v každém hlavním městě USA nenecháme ujít. Je to vždy pěkný náhled do historie toho kterého státu. Navíc je úžasné, že tyto budovy, které by se svým významem daly srovnat s naším parlamentem, jsou přístupné veřejnosti. A to tak, že naprosto. Žádná kontrola u vchodu, nikoho vůbec nezajímá, že jdeme dovnitř a co tam budeme dělat. Šel jsem až ke kanceláři guvernéra Grega Gianforteho a to, že jsem nevstoupil až dovnitř má jen dva důvody. Jednak jsem slušně vychovaný a druhak je to Republikán a ty já moc nemusím.

---

Pak ještě nakouknutí na kostel svaté Heleny. Na rozdíl od chrámu ve Washingtonu DC je tady vše, jak to má v kostele vypadat – pokud to tedy mohu jako neznaboh posoudit.

Od 15:00 máme zarezervovanou projížďku městem. Zatím, co třeba v San Franciscu, nebo New Yorku jezdí autobusy BigBus, tady mají vláček jak ze zoologické zahrady. Hodinová projíždka městem nás dostatečně utahala a tak se rozhodujeme, že se poohlédneme zase po nějakém bazénu. A tak se až do večera zase válíme u vody a už nikam nepůjdeme. Jenom spát, máme toho dnes už plné brejle.