Někdy jsou snídaně na hotelu horší, jindy špatné. Dnes to byla třetí varianta, ale nebudu se o tom ani rozepisovat. Už jsme si na to za ta léta zvykli a bereme to jako součást Ameriky. Stejně jako jídlo v restauracích, které je sice skvělé, ale už by jim někdo mohl poradit, že jídlo se dá i vařit, nejen smažit. Ale, abychom to vrátili zpět na koleje.
Po snídani jedeme jen kousek do města Spokane. Nejprve jdeme do místního Riverfront Parku a zastavujeme se na vyhlídkách na peřeje na řece Spokane. Když jsme u těch jmen, už mockrát jsme si všimli, že tady se s vymýšlením jmen moc nemažou. Město Spokane má stejného jména nejen řeku, ale jezero, sportovní halu, divadlo, společenské centrum, vodopády, údolí a Comedy Club. A to je jen to, čeho jsem si všiml, ve skutečnosti toho bude mnohem víc. V roce 1974 hostilo Spokane mezinárodní výstavu EXPO a od té doby park zdobí i pavilon.
Ve Spokane sídlí mimo jiné Fairchild AFB, která je domovskou základnou (mimo jiné) i letky Stratotankerů, které nám přistávaly přimo nad hlavou.
Parkem se procházíme jednak proto, že je pěkný, ale hlavně proto, že v nedalekém Apple Store otvírají až v 10 a my jsme trošku ranní ptáci.
V jablečném obchodě to jde velmi svižně, my víme co chceme, oni to umí dobře prodat. Radost spolupracovat. Ostatní obchody obrovského River Park Square nás nechávají v klidu, na nákupy jdeme až zítra na předměstí Seattle.
Jedeme tedy dál a zastavujeme až u Inland NW Rail Museum. V pár vlakových muzeích jsme už byli, tohle určitě nebude to nejlepší, ale je to při cestě, tak proč ne. Prošli jsme si vnitřní expozici s moc pěknými exponáty ze začátků severozápadní dráhy, pak taky venkovní vystavené původní vagony.
Vrcholem měla být 15ti minutová jízda jejich vláčkem, ale bylo to tak… jak to jen popsat, divné, že jsme se celou cestu museli jen smát a pevně držet, abychom z té herky nevypadli.
Teploty dnes zase stoupaji k 35 stupňům a tak se rychle klidíme do auta a pokračujeme v cestě. V dálce na obzoru se začínají rýsovat obrysy Severních kaskád, kam jedeme zítra.
Zastavujeme se až v městečku Grand Coulee, které je známé především díky monumentální stavbě přehrady jménem, ano, pochopitelně, taky Grand Coulee. Venku se moc nezdržujeme (vedro), ale jdeme se podívat do Visitors Centra, což je tady vždy záruka kvalitně odvedené prezentace.
Přehrada Grand Coulee Dam na řece Columbia není tak známá, jako Hoover Dam na řece Colorado a ani není tak pěkná. Je ale mnohem větší a to už je co říci. Zde je pár Fun Facts:
Potom už mažeme směrem našemu dnešnímu místu noclehu. Tím je městečko Omak. Leží v indiánské rezervaci a patří kmenové skupině Colville. Protože víme, jak dokáží indiáni bydlet, Dana vyjadřuje jisté obavy o zachování našich “standardů”. Její obavy se naštěstí ukáží jako liché a mohu zodpovědně prohlásit, že hotel Omak Peppertree je bezkonkurenčně nejlepší z hotelů na letošní cestě.
A teď už si jdu hrát s novými hračkami z Apple Store. Howgh.
On the Road 