Dnešní den je celý věnovaný Stockholmu. Auto dnes necháme na hotelovém parkovišti a na pohyb po městě a okolí použijeme Uber, autobus, Tunelbana, loď a nohy.

Ze zkušeností z minulých cest vím, že na prohlídku města nemá cenu plánovat více než 4 atrakce na den. Je to vždy velice těžká volba, ostatně jako plánování atrakcí na kterýkoli jiný den naší cesty.

Po snídani sedáme do Uberu a necháme se vyhodit u muzea Vasa. Já jsem tam už asi před 20ti lety byl a moc se mi líbilo. Takže to bylo jak s tou Jihlavankou: byla to jasná volba.

O tom, že nás muzeum naprosto uchvátilo svědčí fakt, že jsme v něm strávili skoro 3 hodiny a prolezli ho od sklepa až po 6té patro.

Asi bychom tam strávili ještě více času, ale bylo třeba se posunout k atrakci č. 2. Stadshuset.

O této budově, která je v hlavním městě naprosto nepřehlédnutelná, jsem věděl hodně málo. Snad jen to že se tu předávají Nobelovy ceny. A i tato znalost byla mylná.

Ve 13 hodin jsme stáli nastoupení na značkách a připraveni absolvovat prohlídku s průvodcem po radnici.

Postupně jsme během 45ti minut prošli prakticky všechny významné místnosti a sály: modrý, zlatý, sál pro zasedání rady, atd. Budova je naprosto úžasná a byl to skvělý zážitek.

Právě v tom modrém probíhá každoroční večeře nositelů Nobelovy ceny (vlastní udílení cen probíhá stockholmské koncertní síni a tedy úplně někde jinde). Tak jako v OD IKEA slavili 80 let od založení, tak radnice ve Stockholmu slaví letos 100 let od svého dokončení. Dortík, žel, nebyl.

Před radnicí jsme pak nasedli do autobusu a následně do metra. V celé MHD ve Stockholmu se používá systém jako v Brně (u nás se tomu tuším říká „Pípni a jeď), takže žádné starosti s kupováním lístků. Bezva.

Malá odbočka. Když už je řeč o pípání kartou. V době našeho odjezdu na cestu u nás právě probíhala v médiích debata o používání platebních karet a hotovosti. A o tom, že některé firmy, typicky hospody, po zrušení EET přešly zpět pouze na hotovost, atd.

Během naší cesty (dnes je to 9tý den) jsme ani jednou nevytáhli z kapsy peněženku. Vše jsme zatím platili hodinkami, tedy kartou. Včetně těch nejmenších stánků se zmrzlinou, na lodi, atp. Uvidíme, kam až nám to vydrží. Konec odbočky.

Do Stockholmského metra jsem se chtěl podívat především kvůli jeho neobvyklým stanicím. Stálo to za to.

Když jsme vystoupili ven z metra, měla být na řadě atrakce č. 3 spojená s obědem: Östermalms Saluhall. Bohužel, a to se mi stává jednou za 10 let, jsem podcenil přípravu a neuvědomil si, že na tomhle místě budeme v neděli. U nás jede např. Vaňkovka každý den, víkend nevíkend. Jsem na to tak uvyklý, že mi nedošlo, že existují i normální státy, kde se v neděli nepracuje.

Když do této situace ještě začalo výrazně pršet, rozhodli jsme k nebývalému kroku a odjeli jsme autobusem zpět na hotel. Tam jsme si dali oběd a v nečekaně získaném čase si Dana dala i šlofíka.

Před 17tou hodinou, to už pršet přestalo, znovu sedáme na autobus a jedeme na místo, odkud odjíždíme na naši poslední atrakci č. 4: Stockholm Archipelago Tour (viz. dnešní trasa). Nasedáme na loď, která mi silně připomíná Poirotovu Smrt na Nilu (pěkná, stylová, koloniální) a vyrážíme na skoro 3 hodiny obdivovat krásy souostroví kolem Stockholmu. Občas se s námi loď silně naklání, obzvláště při zatáčení a my jen doufáme, že se konstruktéři od dob Vasy přece jen poučili.

Zpět na hotel dorážíme po 21té a máme zážitků až nad hlavu.

Dnešní lodní trasa