V DC je více než 30 muzejí a všechna, jak alespoň odborníci tvrdí, jsou na světové úrovni. Návštěva muzejí byla jedním z hnacích motorů této cesty a tak dnes na první z nich dojde. Venku dnes bude ještě větší vedro než včera a tak trávit čas v klimatizovaných prostorách National Gallery of Art zní jako dobrý nápad.

Pár muzejí ve Státech už jsme navštívili (vlastně některá z nich byla právě zde v DC) a tak vím, že se opravdu máme na co těšit. Na druhou stranu, mám raději muzea spíše technického směru (American History, Museum of Flights, atd (ano, přiznávám, jsem kulturní barbar), ale co bych pro Danu neudělal a navíc vidět například jednu z největších sbírek impresionistů na jednom místě, to se neokouká.

Navíc se těším, že uplatním dohodu s Danou, na kterou se těším už od Humpolce.

Tak, jako i jiné atrakce i muzea otevírají v 10 hodin. A je fajn tam být hned „ráno“, protože je tam málo lidí. A protože máme ještě dost času a jedeme okolo, zastavíme se na nakouknutí na Air Force Memorial. Památník je to impozantní a je odtud pěkný výhled na Pentagon.

Auto necháme zaparkované v garážích na Pennsylvania Avenue a jdeme rovnou do muzea.

Dohoda s Danou spočívá v tom, že mě bude po muzeu vozit na invalidním vozíku. Jak řekli, tak udělali. A musím řict, že to byla skvělá návštěva muzea, byť jsem viděl exponáty poněkud odspodu.

Muzeum je užasné nejen co do exponátů, ale i jako samotná stavba. Vlastně dvě stavby, ta východní budova s moderním uměním je hned vedle té staré a obě jsou propojeny podzemním tunelem.

Před muzeem nasedáme na autobus (Metrobus linka P6) a jedeme se podívat vstupní bránu do čínské čtvrti. Autobusem jedeme jednak proto, že auto by u brány nebylo kde zaparkovat a druhak to beru jako sbližování s domorodci a nasávání. místní atmosféry. Když se pokocháme u brány, zpět jedeme pro změnu metrem.

Cestou se zastavíme na malém posilnění a musím říci, že hambáč na zahrádce na Pennsylvánia Ave má svoje klouzlo.

Potom už vyzvedneme auto z garáží a jedeme po dalších atrakcích. Letošní výlet je mimo jiné o návštěvách míst, která mě upoutala už na minulých cestách, ale v itineráři na ně nezbylo místo. Jedním z takových míst je socha TGM v nadživotní velikosti. Cestou k ní jedeme kolem Bíleho domu. Ačkoli jsme tam už 2x byli a letos nebyla zastávka v plánu, auto zastavilo nějak samo a řekli jsme si, že když už jsme tady, byl by hřích se nastavit. Na větší pochody muzeem je vozík, na větší přesuny po městě je kolo nebo koloběžka.

Po zastávce u prezidenta Bidena pokračujeme k již zmíněnému prezidentu TGM. Tam je trošku boj s parkováním, protože je to v diplomatické čtvrti a všude je červená zóna až nakonec najdeme jedno volné místo pár metrů od TGM.

Následuje malá zastávka v Georgetownu okouknout nejstarší místní nejstarší dům, Old Stone House, který je ve správě NPS.

Pak potřebujeme doplnit tekutiny a padne nám do cesty obchod s produkty Haagen Dasz. Tomu se nedalo odolat.

Následuje malá zastávka v těsné blízkosti vzletové a přistávací dráhy letiště Ronalda Reagana. Stojíme asi 200 metrů od prahu dráhy a letadla prolétaji cca 30 metrů nad námi.

Kulturou to dnes začalo a kulturou to taky uzavřeme. Večer jdeme na koncert do místního ikonického hudebního klubu The Birchmere, který tu funguje už více než 60 let a stál u zrodu mnoha hudebních hvězd. Dnes tu hraje kapela The Allman Betts Band a byl to opravdu velký zážitek (včetně samotné organizace koncertu) a popis všech detailů by byl nad možnosti tohoto povídání.