Ráno začíná standardně snídaní na hotelu. Pouze ta skladba jídla, které si dáváme na talíř se pomaličku mění. U mě více, u Dany méně. Zpočátku cesty vždy s chutí zkouším, co místní jídelna nabízí. S přibývajícími dny se ale postupně vracím ke standardu, jako je toust, máslo, jam, juice, káva, ovoce a na nějaké experimenty už není moc chuť. Bylo to tak vždy a na všech cestách a je to asi normální.

Pak už vyrážíme na cestu, tentokrát na sever do Baltimore. Cesta ubíhá velice rychle, kolony jsou naštěstí jen v opačném směru. Pouze před samotným Baltimorem doprava maličko houstne. Je to mimo jiné i tím, že město přišlo o svoji významnou dopravní tepnu v podobě Francis Scott Key Bridge, který byl zničen po nedávné nehodě kontejnerové lodě. Lodní provoz už je obnoven, ale pozemní doprava trpí a stavba nového mostu potrvá dlouho. Tunely, které jsou pod zálivem a jsou určeny především pro lokální dopravu, ale nyní slouží i pro tranzit a na hustotě provozu je to pochopitelně znát.

Ještě k tunelům. Všimli jsme si na několika místech (DC, New York, Baltimore a možná i jinde), že mají v oblibě obkládat strop i stěny tunelu lesklými dlaždičkami. Když se začne brzdit, tunel vypadá jak vánoční stromeček.

My ale Baltimore prozatím mineme a jedeme ještě kousek dál. Když už jsme tady, zastavíme se ještě v mé oblíbené Christiana Mall ve Wilmigtonu, DE. Mám tam něco k vyřízení :).

Původně to měla být zastávka jen na pár minut, ale věci se maličko zkomplikovaly a tak jsme odjížděli až skoro za hodinu. Žádné drama, ale bylo by to na dlouhé povídání.

Pak už přijíždíme, tentokrát z druhé strany do Baltimore. Nejprve se zastavíme ve visitors centru firmy Under Armour, protože ta má v Baltimore sídlo a patří k mým oblíbeným značkám.

Pak už jedeme do přístavu. Auto necháme jako obvykle v podzemních garážích.

Poznámka k parkování v Státech, především pak ve velkých městech. Parkovat se dá pochopitelně na ulici, pokud je tam parkování povoleno a především, pokud najdete místo. Což se moc často nestane. Mám na telefonu aplikaci ParkMobile (funguje velice podobně jako naše Park Simply Brno). Tedy zastavím, aplikace mi ukáže číslo zóny, nastavím čas, zaplatím, hotovo. Jenomže tady je všude povoleno parkovat max 2 hodiny. A to je pro nás, ve většině případů prostě málo. Takže podzemní garáže jsou jistota (dokonce to místní doporučují, kvůli krádežím aut na ulici).

Jdeme se podívat do přístavu, byli jsme tam už při minulé cestě. Tentokrát je to tam ale všechno jinak. Pořádá se tu Maryland Fleet Week (nějak mi to při plánování uniklo). Je tu spouta vojáků, mariňáků, v přístavu je zaparkovaná USS Marinette (takže se tam už skoro nic jiného nevejde), postavené veliké tribuny a tam, kde se normálně chodí, jsou zátarasy.

Tož pochodíme, pokoukáme, pak chceme dát něco obvykle malého na oběd, ale stánky (FoodTrucky), které tu normálně bývají, jsou pryč. Nakonec najdeme malý podnik, kde si domluvím 2x malý sníďaňový toast a vodu. Příprava trvá podezřele dlouho a pak nám donesou obrovský obědový toast s opečenými brambory. OK, tak dnes tedy na večeři nepůjdeme.

Ve 14:30 v přístavu nasedneme na loď společnosti Citycruises a jedeme na hodinovou plavbu s vyhlídkou na Baltimore.

Pak už se jen tak couráme, nebo sedíme a koukáme kolem na přístav a kolemjdoucí lidi. Nakonec je nám venku vedro a tak zapadneme do jednoho místního podniku a dáme si něco k pití. Když vidíme, že na lístku mají krabí polévku, neodoláme.

Asi kolem 18té, odjíždíme z Baltimore zpět do hotelu v DC / Marylandu a na večeři opravdu nejdeme 🙂