Už jsem se zmiňoval, že počátek tohoto výletu byl při poslechu podcastu Nový svět. Michal Půr si v něm povídá se dvěma skvělými profesory, Martinem Kovářem a Miroslavem Bártou. A právě Miroslav Bárta včera vydal jeden ze svých článků, který svým obsahem skvěle zapadá do tematiky naší cesty. Přikládám tedy odkaz na tento článek.

První den našeho letošního výletu měl být celý věnovaný NP Shenandoah. Jenomže jak víme, místo toho jsme se flákali v Londýně a na cestě do DC. Takže, když už teď máme ten jeden den zpět, použijeme ho právě na zmíněný park.

Cesta do parku trvá asi dvě hodiny, většinou po dálnicích, nebo silnicích, které bychom dálnicemi nazvali. O samotném cestování autem a přejezdech z místa na místo jsem toho moc nenapsal. Ne snad, že by nebylo o čem. Naopak, každá jízda je docela dobrodružství a každý den vidíme z auta spoustu zajímavých věcí. Ale nemůžu se zase kochat příliš, musím se občas dívat kam jedu, kam odbočit a do jakého pruhu se připojit. Navigace je sice skvělá věc a neumím si představit, že bychom měli někdy jezdit bez ní, ale občas je to oříšek i když ji máme a musím se hodně dívat kolem sebe, abych se trefil tam, kam mám.

Shenandoah National Park je součástí pohoří Blue Ridge Mountain a táhne se severo jižním směrem. Centrem parku se vine asi stomílová silnice Skyline Drive na které je cca 70 vyhlídkových zastávek. A protože cesta vede prakticky po hřebeni, na vyhlídkách (které jsou nalevo i napravo ve směru naší cesty) je vidět desítky mil daleko. Bohužel, počasí se během dne postupně kazí a tak viditelnost byla nejlepší na začátku cesty parkem. A ty daleké výhledy se stejně moc fotit nedají, je to třeba vidět.

Jako v každém jiném parku je tu i možnost získat informace ve Visitors centru, nebo získat něco na zub. Obojího využijeme.

Když pak odpoledne začně pršet, obrátíme se zpět na cestu k hotelu. V DC nás čeká ještě jedna technická zastávka na nákupy a pak už budeme pomalu přetahovat věci z auta a balit kufry.