Dnešní den byl, po včerejším transferu z Evropy, naplánovaný jako první, normální den s mnoha atrakcemi. Časový posun dobře odvedl svoji práci a ráno jsme se oba probudili ve 4:00. Chvíli jsme mudrovali, co s tím, pak jsme si prohlíželi fotky a videa z předešlého dne a nakonec se nám podařilo zabrat až do budíčku v 6:30. Vyspaní jsme byli docela dobře i navzdory tomu, že spíme na společné posteli s jednou společnou matrací trampolínového typu. Takže když já se na své půlce otočím na druhý bok, matrace na druhé straně vystřelí Danu z postele.

Snídané proběhla v klasické hotelové „snídaňárně“. Jestliže jsem vždy na tyhle hotelové snídaně v USA pohlížel příkře, tentokrát nás velice příjemně překvapili a těšíme se, že tam můžeme jít zítra znovu.

Pak hned vyrážime na první atrakci dne a vlastně i letošní cesty. Je to Indian Canyon. Asi 8 kilometrů na jih od Palm Springs se rozkládají čtyři přírodní palmové oázy, které jsou zasazeny do skal a obklopené pustými kopci (jsou velice podobné těm, které jsme před lety navštívili se Soňkou v Tunisu: oázy Tamerza a Chebika). Oázy jsou na území, které v minulosti patřilo indiánskému kmeni Agua Caliente. I ranger místního Visitors Centra je indián.  Je tu spousta značených trailů a tak jako všude, i zde bychom mohli zůstat týden a stejně bychom je neprošli všechny. Vybrali jsme si jeden kratší – Andreas Trail a stáleho funění (je sice teprve 9 hodin, ale už 35 stupňů) jsme si ho užili. Tak, jako jinde jsou všudypřítomná varování před medvědy, letos to asi budou samí chřestýšli. Pochopitelně jsme žádného neviděli ani neslyšeli, zato spoustu ještěrek a nějaké kolibříky.

Další zastávka, v blížícím se poledni, byl výjezd lanovkou (Aerial Tram) na Mount San Jacinto State Park. Z Palm Springs ve výšce cca 200 metrů jsme se během pár minut ocitli ve výšce 2600 metrů. Jako bonus navíc, má kabina lanovky s kapacitou 80 kusů, otočnou podlahu. Lanovka si to sviští velmi svižným tempem, na každém z 5ti mohutných podpěrných stožárů se pěkně zhoupne a navíc se kabina stále motá dokola. Docela se divím, že mi některý z pištících Japonců neokosil záda.

Namísto 45 stupňů, které panují dole v údolí, nás přivítalo báječných 18 a to byla jen jedna z pěkných věcí tohoto místa. Je odsud nádherný výhled do údolí na Palm Springs, Palm Desert a v dálce 30 km se dalo rozenat Salton Sea. Nejprve jsme se tedy pokochali panoramaty, až nám z toho vyhládlo. Dali jsme něco malého a pak vyrazili na obhlídku místního Visitors Centra a potom ven, na jeden z mnoha místních Trailů. Zase jsme u toho trošku funěli, tentokrát kvůli nezvyklé nadmořské výšce, ale rozhodně to stálo zato.

Pak, i když neradi, jsme se rozloučili s místním parkem (a hlavně příznivou teplotou) a mazali jsme dolů do Palm Springs.

Následovala neplánovaná zastávka v US PGA Superstore, což je obchod, o jehož existenci jsem neměl ani tušení a objevili jsme ho cestou úplně náhodou. na prodejní ploše velikosti pavilonu D na BVV se prostírá obchod s golfovými potřebami. Jsa zcela nepřipraven na tuto neplánovanou atrakci, pobíhal jsem nekoordinovaně mezi jednotlivými regály a Dana měla co dělat, aby se mnou držela krok.

Kolem 17té hodiny jsme se vrátili zpět na hotel a čekala nás poslední, celkem pochopitelná, atrakce. Hotelový bazén. Co taky v tomhle vedru. Byla to pro nás na cestách po USA nová zkušenost a nebylo to vůbec špatný.

Po plavání vyhládne, to je známá věc. Závěr dne tedy uděláme v nedaleké restauraci Eureka, kde dáme nějaké místní dobroty.

Kolem 21té jdeme zpět na hotel. Je pořád pěkných 39 st. Dobrou noc.

Ještě dnešní trasa.