Dnes ráno to bylo vstávání bez budíku. To se nám stává na dovolené zřídka, obvykle je to po nějakém protaženém předešlém dni. A navíc na dnešek jsem i tak plánoval odpočinkový den, takže všechno v pohodě.

Snídat jsme šli tentokrát do bufetu hotelu MGM Grand. Pokud by někoho zajímal, tento na první dojem chaotický, způsob výběru stravování, můžeme to někdy probrat osobně.

Naše pozdní vstávání má za důsledek i pozdní příchod na snídani, takže prakticky už nemáme breakfast, ale brunch. To se prostě projeví v tom, že v bufetové reastauraci je od 10:00 už malinko rozšířená nabídka. Takže když si ráno dám medium Rib Eye, bramborovou kaši, rýži, kuřecí řízek a spoustu jiných laskomin, těžko tomu můžu říkat snídaně.

Místní bufetové restaurace jsou tak obrovské, že veškerou energii, kterou tělo získá jídlem, okamžitě spotřebuje na cestě, pro to samotné jídlo. A to nemluvím o tom, že jenom cestou na snídani jsme ušli 2,5 kilometru (cesta z našeho pokoje v hotelu Aria k autu a od auta do restaurace v MGM Grand. Většina cesty je pochpitelně kolem Slot Machine, které jsou prostě všude. Jediné místo, kde pozitivně vím, že nejsou, jsou restroomy.

Od MGM Grand to máme jen skok ke známé ceduli Fabulous Las Vegas, kterou jsem minule z nějakého záhadného důvodu nenavštívil, ačkoli jsme jeli několikrát okolo.

Pak je to opět za rohem do Shelby Heritage Center. Pro americká silná auta mám slabost a tahle přehlídka upravených mustangů je nádherná.

Následuje malý shopping na doplnění šatníku v nedalekém Macys a pak už zpět na hotel a do plavek. Je to, na letošní dovolené, už 3. koupání v hotelovém bazénu a to je víc, než za všechny předchozí cesty po americe. Zkrátka vlna veder, která přepadla jihozápad a trhá jeden rekord za druhým, si žádá své.

Protože Aria je slušný hotel – pěkně se dá prohlédnout ve filmu Last Vegas (u nás v kinech Frajeři ve Vegas s Robertem De Niro), má hotelové bazény hned tři, jen si vybrat.

Pak už se jdeme převléct, protože nás čeká večerní představení Cirque du Soleil: Mystere. Ještě předtím ale jedeme na dlouho plánovanou a očekávanou návštěvu za Denisou a jejím přítelem (Denisa je sestřenice Soňky, takže já asi budu strejda). Neviděli jsme se navzájem nejmíň dvacet let, ale setkání proběhlo takové pohodě a přirozeně, jako by to bylo jen pár dnů, co jsme se viděli naposled. Každý z nás se chtěl zeptat na spoustu věcí a byla spousta témat na probírání. Soukromé věci, rodina, práce, bydlení, život v USA, ale i ekonomika a politika (na Trumpa jsem se prostě musel zeptat). Strašně rychle to uteklo a kdybychom nemuseli odejít do „cirkusu“, možná bychom si povídali ještě teď. Celé setkání bylo moc fajn a všichni věříme, že se uvidíme dřív než za dvacel let, buď ve Vegas, nebo v Brně.

Od představení Mystere jsme s Danou moc neočekávali, vlastně jsme pořádně nevěděli, na co to vlastně jdeme. Po hodině a půl jsme ale z Treasure Islandu odcházeli nadšení a moc spokojení. Výkony artistů, úžasná a obrovská scéna, spousta různých technických vychytávek, výborná, živý orchestr, skvélí „klauni“. Shodli jsme se na tom, že klasický cirkus moc nemusíme, ale tohle rozhodně stálo zato.

Cestou k našemu hotelu je Bellagio a tak proběhla ještě zastávka na prohlídku tohoto (asi nejznámějšího) hotelu a kasina a pochopitelně taky půlnoční představení fontány před kasínem. Skvělá tečka za letošní návštěvou Las Vegas, kterou jsme si užili mnohem víc, než před pěti lety.

Do hotelu dorážíme opět o půl jedné ráno. Byl to zase jeden z těch dlouhých a pěkných dnů na cestách.

Zítra už se budeme přesunovat směr Kalifornie.