Slíbil jsem nějaký písmenka, tak tady jsou.

Ráno jsme zabalili zbytek věcí. Kufry jsem ani nezkoušel vážit. Jednak vím, že jako obvykle, nic neváží. A pak taky proto, že Emirates má limit 35kg (!) na zavazadlo. Co bych si tak asi musel zabalit, abych toho limitu dosáhl?

Ve vlaku cestou do Prahy (Gustav Mahler) se nic zvláštního nestalo. Snad až na čtyři ženské rakouské národnosti, které seděly vedle nás přes uličku a celou cestu nezavřely ústa a mluvily všechny najednou. Furt. Nahlas. Asi už od Vídně. Děs.

Pak už rychlý přesun busem na letiště, oběd v místní jídelně v prvním patře příletové haly, odbavení zavazadel na přepážce (poprvé po nás chtěli vidět voucher na ubytování už tady v Praze!) a pak oblíbený salonek s výhledem na plochu.

Danu to nasazené tempo asi nějak zmohlo, protože okamžitě usnula.

Nechám ji spát a zbytek cesty napíšu zítra, uprostřed Indického oceánu.