„Dnes došlo k tragické události. Ztratil jsem červenou tužku, takže od této chvíle nemohu podtrhávat názvy kapitol červeně“ Václav Poustka, pomocný učitel.

Přesně tohle mě napadlo, když jsem si uvědomil, že čelíme přibližně stejně náročným výzvám, jako ona známá polární výprava.

Ráno po snídani jsme se chtěli jít podívat na místní „house reef“ a trochu pošnorchlovat. Byl jsem jen „před domem“ otestovat brýle a šnorchl (neměl jsem je 4 roky nasazené) a zjistil jsem, že mi do brýlí teče. Nic divného, voda mi šla přes strniště pod nosem, mělo mě to napadnout. Takže jsem rychle popadl danino holítko na nohy a několika hbitými pohyby jsem těch pár vousů, které byly příčinou netěsnosti, ufikl. Bohužel, jedním, rovněž hbitým pohybem, jsem se taky fiknul do nosu. Místo šnorchlení jsme se hodinu snažli zastavit krev z toho obrovského zranění.

Dana z toho měla velikou psinu až do chvíle, kdy jsme na druhý pokus lezli do vody (já s náplastí na nose, pohled k popukání) a při nasazování potápěčských brýlí si uvolnila zlatou naušnici a ta skončila ve vodě. Jako potápěč, i s náplastí na nose, jsem se osvědčil a rodinný poklad zachránil.

Následně, před odchodem na oběd, se Daně rozpadly sluneční brýle. Tedy, vypadl takový ten malilinkatý šloubek (M 0,001), na který mám, možná, šroubovák doma, ale rozhodně ne tady. Dana si s tím nakonec poradila po svém, foto přiloženo.

Po zbytek dne se už nic zvláštního nestalo, ale to jsme docela rádi. Rozhodně je to lepší, než kdybych si, jako lékárník, hnul s plotýnkou, nebo Frištenský, když ztratil obojek.