Na dnešek bylo naplánováno mnoho atrakcí a mohlo jich být možná i víc, nebýt neuvěřitelné dopravy ve Washingtonu a okolí. Zažili jsme to už před 3mi léty a tentokrát to bylo ještě výrazně horší. Naplánovat si nějaký přejezd z A do B znamená veškeré časy násobit dvěma a modlit se, aby to nebylo mnohem víc. Kolony, uzavírky, nehody a pak taky kolony a ještě kolony. A abych nezapomněl, taky kolony. Zlatej Ťok a D1.

První cesta hned po snídani vedla k Tidal Basin. Tam jsme zaparkovali a obešli celou nádrž dokola a všechny památky, které tam na břehu jsou. Především to byl Thomas Jefferson Memorial, který je dominantou této části Mallu a na který minule nedošlo.

Následoval F. D. Roosevelt Memorial a Martin Luter King Jr. Memorial. Už jsme si zvykli, že tu mají všechno velké, ale FDR Memorial nás svojí rozlohou opravdu překvapil (obr. to nemůže zachytit, památník má na délku několik set metrů).

Asi po dvou hodinách jsme se vrátili do auta a popojeli pár mil za Arlington, kde je velice známý památník námořní pěchoty – US Marine Corps War Memorial. Známe z obrázků, ale stejně překvapí svojí velikostí a monumentalitou.

Pak už je potřeba doplnit hladinu cukru (hotelová snídaně není žádný IHOP) a tak zastavujeme u vyhlášené pekárny Georgetown Cupcake. Stačí se podívat na jejich stránky a musí být každému jasné, že tohle se nedá vynechat.

Posíleni pokračujeme na další plánovanou atrakci, na kterou máme i předem zakoupené vstupenky: Washington National Cathedral a dvouhodinová prohlídka s názvem Tour and Tea.

Katerdrála svatého Petra a Pavla – tak zní oficiální název – by se na první pohled mohla zdát běžnou sakrální stavbou, která příliš ničím nevyniká. Obzvláště nás, co žijeme v Evropě, kde je významných katedrál celá řada (pokud nám neshoří), jen tak něco nepřekvapí.

Katedrála je postavena v novogotickém slohu a je šestou největší katedrálou na světě a druhou v USA. Základní kámen stavby byl položen za účasti prezidenta Theodore Roosevelta v roce 1907 a dokončena byla za vlády G. Bushe st. v roce 1990. A o tom to právě je! 1990! Jsme zvyklí, chodit do kostelů a katedrál, které byly vybudovány před stovkami let a tak, ačkoli jsou to nádherné stavby, zub času se na nich pochopitelně podepsal. Katedrála Notre-Dame v Paříži byla dokončena 1345. A teď si představme, že bychom ji mohli navštívit o 30 let později, tedy v roce 1375.

Katerdrála svatého Petra a Pavla ve Washingtonu vypadá, jako by téměř z oka vypadla svému pařížskému vzoru. Je to dokonalá „starověká“ stavba, postavená moderními technologiemi, obrovská, dokonalá, nádherná. Z venku, i zevnitř. Všechno se tam blýská novotou, jediný kousek není nikde odlomený, nic není odřené, poškozené. Nechci tím vůbec snižovat hodnotu našich starých, evropských katedrál. Naopak, jim jejich význam už nikdo nesebere. Ale jen chci říct, že je to neuvěřitelný pohled, vidět něco, co je obvykle velmi staré a tady je to, jako by to přicestovalo v čase.

Interiér katedrály, dokonalý a nádherný, má však některé, řekněme zvláštnosti, kterých si člověk na první pohled nevšimne. Například vitrážová okna. Jsou přesně taková, jaká by návštěvník očekával. Při bližším pohledu však zjistíme, že tam, kde je obvykle nějaký výjev z bible, tady jsou znázornění parašutisti. V jiném okně je zase výjev z letů do kosmu a přistání na měsíci. A jako chrlič vody je místo hlavy draka použita hlava Darth Vadera! A protože je to národní katedrála, je uvnitř pochopitelně vyvěšena vlajka s hvězdami a pruhy. Může to působit maličko nepatřičně, ale když se nad tím zamyslíme, je to vlastně všechno v pořádku.

Po prohlídce celé katedrály včetně podzemní krypty (která je taky úplně jiná, než bychom čekali) jedeme výtahem (!) nahoru na ochozy, kde na nás čeká slíbené občersvení a mimo jiné právě ten čaj, který je v názvu tour.

Byl to veliký zážitek, který se dalece vymykal obvyklým zážitkům, které na cestách po státech absolvujeme.

Nakonec, abychom se vrátili do reality, jedeme do Steve F. Udvar Hazy Center (National Air and Space Museum) a tam si omrkneme náhernou expozici. Hlavně raketoplán Discovery, ale i mnoho jiných, legendárních, strojů.

Závěr dne, po zásluze, zastávka v našem oblíbeném Texas Ribs  BBQ.