Po několika hotelových snídaních dnes ráno vyrážíme do McEloy’s Seafood Restaurant. Pochopitelně tam nejdeme kvůli tomu seafoodu, ten se servíruje až na oběd a večeři. Snídaně je klasická, viz foto. Ačkoli, zrovna dnes je National Shrimp Day (nekecám, můžete si to vygooglit), takže malý úlet na krevetách by vlastně byl velmi stylový.

Na restauraci samotné je vidět, že globální oteplování rozhodně neberou na lehkou váhu a jsou na zvyšování hladiny moří připraveni.

Po snídani jedeme směr New Orleans a po pár mílích jsme v Louisianě. Pokračujeme dál na západ a obloha, kterou vidíme před sebou, je úplně černá. Po chvíli jízdy, když vjíždíme do New Orleans, se setmí a pak začne liják. Ale opravdu fest, stěrače jedou naplno a nestíhají. No, včerejší předpověď cosi takového naznačovala, takže vlastně žádné překvapení. Program zatím neměníme a jedeme dál. Míjíme New Orleans a pokračujeme v prudkém dešti směrem na Oak Alley Plantation a doufáme, že tomu prostě nějak ujedeme. No, popravdě, moc jsem tomu nevěřil, ale po příjezdu na místo opravdu už jen poprchá.

Projdeme si zahradu a především ikonickou dubovou alej, po které nese plantáž svoje jméno. Potom jdeme na prohlídku interiéru domu majitele plantáže. Provází nás průvodce, který by se svými rozmáchlými gesty (nalevo vidíte obraz majitele, napravo jeho ženy, a půjdeme dál, prosím následujte mě…), že by mohl z fleku dělat průvodce na Karlštejně.

Venku je pak ještě možnost nahlédnout do obydlí pracovníků na třtinových plántážích, otroků. Plus spousta dobových materiálů, např. inzeráty typu „Hledá se padesát negrů, za které dobře zaplatím hotově…“, pouta, nástroje na práci na poli, atd. No, nebyla to pěkná doba, pro afroameričany tedy určitě ne.

Odpoledne se přesouváme zpět do New Orleans, kde se už počasí (navzdory předpovědi) umoudřilo a dokonce je slunečno. Nejprve se jdeme podívat na Lafayette Cemetery No. 1. Pár hřbitovů už jsme prošli (nebo projeli 😀 ), ale tenhle je opět něco zcela jiného.

Založený byl 1833 na území města Lafayette a po připojení k New Orleans se stal prvním oficiálním hřbitovem. Vzhledem k tomu, že město leží na úrovni hladiny moře (místy i pod ní), není možné pohřbívat klasicky do země, ale pouze do nadzemních hrobek.

Pak už se přesouváme do French Quarter a vyrážíme na obhlídku samotného centra New Orleans. Nakoukneme na řeku Mississippi (čekal jsem tam víc kolesových parníků),

projdeme přes Jackson Square, kolem St. Louis Cathedral (tam mě překvapila socha papeže Jana Pavla II.), ale největší zážitek je samotné srdce French Quarter: Bourbon Street. Těžko popsatelná amosféra. Celá ulice je plná barů a restaurací, odkud zní živá hudba, … Všude spousty lidí, hluk, vůně jídel, …

Tradičním místním jídlem je Po-Boy. Je to vlastně místní varianta sendviče, typicky podávaná s krevetami uvnitř. Nemohl jsem odolat a zapadli jsme do jednoho z podniků na Bourbon Street, kde nám tuhle specialitu připravili. Skvělá záležitost! Chutnalo nám to tolik, že jsme se asi za hodinu do podniku vrátili a koupili si ještě jednu porci (takže nakonec docela důstojná oslava národního dne krevet 😀).

Nakonec jsme ponechali Bourbon Street svému osudu (tam to dnes bude velké, je pátek…) a vrátili jsme se zpět k autu. Je večer a my se přesouváme do našeho hotelu v Morgan City, LA, bo dnes už těch zážitků bylo habakuk.

Dnašní trasa