Dnešní den byl dlouhý, náročný a navzdory tomu, že to byl vlastně jen přesun přes velikou louži, také plný zážitků.

Ráno na letišti v Praze proběhlo všechno vcelku hladce a do Londýna jsme odletěleli jen s malým zpožděním. Stejně tak přílet na LHR, jen jeden okruh nad Londýnem a hned rychle na zem. Pak se to nějak zadrhlo a přesun z jednoho letu na druhý úplně nešel podle představ. Nebudu to protahovat, nakonec jsme to s oroseným čelem zvládli, ale byl jsem rád, že už konečně sedíme v letadle. Nevím, čím to letos bylo. Nikde žádné výrazné fronty, lidí míň, než obvykle, i na té security to šlo rychle. Ale ty vzdálenosti jsou obrovské a možná už stárneme a nedokážeme tak rychle běžet, jako dřív.

V letadle British Airways nás přivítal vedoucí palubního personálu Hiro Kobayashi svojí úžasnou japonskou angličtinou a jídlo a pití nám roznášel Turek, který uměl pár slov v češtině (pivo, víno, čaj…) a dělalo mu až dětinskou radost, že nás tím může pobavit. Cestu, tedy asi 10 hodin letu jsme víceméně prospali, malým oživením na závěr byl pěkný průlet okolo Mt. Rainier a vyhlídkové kroužení nad nádherným Seattlem.

Cestou mě překvapilo, že američani naprosto rezignovali na namátkovou kontrolu cestujících do USA. Dříve vždy v Praze i na Heathrow pocházeli chlapci v tmavých oblecích a vyptávali se na účel cesty, místo ubytování, atp. Teď vůbec nic a tak jediná komunikace US Customs byla až na imigračním v Seattle.

Na imigračním, stejně jako v půjčovně aut ALAMO nebyla mimo nás a ani noha a tak jsme už cca ve 13 hodin místního času vyrazili na US Highways. Nasedli jsme do našeho / vypůjčeného Ford EDGE a vyrazili jsme k místu našeho prvního noclehu. To je cca 150 mil v městečku Sequim. Podle evropského času, který stále ještě ovládá naše biologické hodiny, bychom už nejraději šli spát, ale tady je “ještě světlo” a tak si uděláme malou zastávku. Jedeme do města Tacoma a tam do Museum of Glass. Danu prostě nemůžete jen tak odtrhnout od práce, aniž by dostala alespoň malou možnost aklimatizace. A tak se jdeme podívat, jak to dělají místní skláři. A protože jsme měli štěstí, mohli jsme absolvovat i hodinovou ukázku práce v místní sklářské dílně, která je součástí muzea.

Pak ještě zastávka v nedalekém supermarketu SAFEWAY, kde nakupujeme “zásoby na cestu” a taky na dnešní večeři, protože po těch dnešnich 36ti hodinách na cestě se nám už nechce ani na jídlo do hospody. Zapadneme do našeho hotelu, najíme se a Dana okamžitě usíná. Já ještě napíšu pár řádků na notebooku a budu Danu rychle následovat.

Zítra se už na nás těší Olympic National Park a pobřežní HWY č. 1.