Dnes to bude stručné, protože je neděle a my jsme se flákali. A taky proto, že jsme dorazili na hotel až 21:30 a to už není na žádné vykecávání.
Ale, že by se zase vůbec nic nedělo, tož to ani náhodou.
Ráno po hotelové snídani vyrážíme směr Bozeman. Je to jen kousek, tento den máme v plánu jen 140 mil. Nestává se to často, ale jedeme po stejné trase, kterou jsme do Billings přijeli z Yellowstone. Cestou se zastavujeme jen na malé zastávce na Prairie Dog Town State Park. Mrkneme na psouny, oni na nás a zase jedeme.
Zastavujeme se na krátkou procházku v městečku Livingstone.
Potom už jsme v Bozemanu a jdeme se podívat na vyhlášené Museum of the Rockies. V místním planetáriu mrkneme na dva skvěle udělané dokumenty promítané nad hlavou na celé kupoli. Jeden o hvězdách a teleskopech v Chile, druhý o supervulkánech a pochopitelně i o tom pod Yellowstonem. Mrkneme taky na stálou výstavu vykopávek dinosaurů, protože Montana je největší naleziště těchto fosílií v USA.
Následuje oběd v Ted’s Montana Grill a 12oz New York Strip steak.
Pak couráme po Downtownu a nasáváme atmosféru a taky latté z kelímku.
Finále dnešního dne je Bozeman Hot Springs. Horké prameny nejsou jen v nedalekém Yellowstone, ale i v Montaně. V tomhle resortu mají 12 termálních bazénů s různými teplotami v rozpětí od 57 do 106°F (nechce se mi to přepočítávat). Takže se večer rácháme a zkoušíme jednotlivé teploty. Moc se neshodneme, já si rochním v těch horkých, Daně se v nich nedělá úplně dobře, takže volí chladnější. Je to tu moc pěkné a užíváme si tu pohodu do chvíle, kdy si to chci vyfotit a začnu se shánět po mobilu. Velice rychle zjistím, že mobil je pryč. A hned si taky uvědomuju, že vím, kde jsem ho nechal. V šatně při převlíkání do plavek se mi zdálo, že mi něco vypadlo z kapsy, ale nevšímal jsem si toho. V šatně pochopitelně už nebyl. Pohoda u bazénu byla v trapu. Long story short: šel jsem na recepci resortu a co si myslíte? Byl tam. Nějaký dobrý Bozit (toto označení používá Sheldon Cooper pro všechny obyvatele Bozemanu a je označení zcela fiktivní) ho našel a odevzdal. Uff.
Pokračujeme ve střídavém válení v bazénech a na lehátku až do 21 hodiny. Na to, že jsme v nadmořské výšce skoro 1500 metrů, je tu stále pěkných 24 stupňů.
Když přijedeme k hotelu, zjistím, že nemůžu najít kartu od hotelového pokoje. Prohledáme celé auto ale nic. Rezignovaně se jdu udat na recepci hotelu a nafasovat novou.
Jak říkám: pořád se něco děje, jinak by nebyly dějiny.
On the Road 
A já pořád, odkud je mi Bozeman povědomý… od Sheldona 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Poté, co je Sheldonův a Leonardův byt vykradený, Sheldon se rozhodne vyhledat bezpečnější místo k žití. Výběr padne na Bozeman v Montaně, protože podle jeho průzkumu je tam statisticky nejbezpečněji. Když tam přijede, hned na autobusovém nádraží mu místní zloděj ukradne kufry a tak se rozhodne, že se raději vrátí do Pasadeny.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ahoj, zdravím do dálky!
Opět děkuji za další krásný příspěvek, a k fotografiím …. co dodat… Úplně nasávám tu atmosféru, ty široké ulice, široké jizdní pruhy, a velký pickupy (malé audi je tam jako u nás Škoda Citigo ve službách „Wolt“ a nebo „Dáme jídlo“),
Taky ta architektura, fasády domů, nádhera. Opravdu z těch příběhů a fotografií sálá cestovatelská pohoda.
Ať vám přeje štěstí a počasí, zdravím i vzácnou paní Danu !
To se mi líbíLíbí se 1 osoba