Dnes po ránu jsem měl jediný úkol. Koupit ticket na Glacier. A protože jsem nic neponechal náhodě, zapojil jsem do akce půlku rodiny, což se ve výsledku ukázalo jako správný krok. V 8:00 jsme s Danou začali nakupovat jako o život, ale stránky mě i Daně stále říklaly to samé: je nám líto, ale nemůžeme, bla, bla, zkuste to za chvíli, bla, bla. Najednou se ale objevila jiná hláška, která upozorňovala na fakt, že na jeden účet, lze koupit pouze jeden ticket. Bylo hned jasné, že se to někomu podařilo. Během okamžiku mi přišla zpráva od Soni, že mám v ticket v nákupním košíku. Velká úleva a veliké díky do Babic hlídačům papoušků. Vypadá to, že se na vyhlídkovou silnici Going to the Sun v Glacier NP, nakonec přecejen podíváme.

S úlevou tedy vyrážíme na dnešní výlet. Dnes necestujeme nikam dál, ale zůstáváme na hotelu v Heleně. Jedeme na okružní trasu, která je dílem naplánovaná, dílem ji necháváme náhodě. Protože mám v navigaci nastaveno, že se nemusí vyhýbat nezpevněným cestám, projíždíme i místy, kam se obvykle dostanou jen místní a nabízí nám to nádherné výhledy.

Bokem z trasy také sjíždíme v případě města s názvem Anaconda. Ani ne tak kvůli tomu jménu, ale proto, že v dálce je vidět obrovská stavba, která se při přiblížení ukáže být podivným komínem. Když přijedeme ještě blíž, vidíme obrovskou haldu strusky, kterou “zpracovává” těžká technika. Větší hromadu čehokoli jsem v životě neviděl. Po poradě s Googlem zjištujeme, že se jedná o komín pece a je to dosud nejvyšší cihlová stavba na světě (170 metrů) a hromada strusky souvisí se zpracováním měděné rudy. A mistní golfový klub má černou strusku v bunkrech, místo písku.

Další zastávka, tentokrát plánovaná, je Montana Livestock Auction a těšil jsem se na ni už od Průhonic. Tedy sice těšil, ale nemohl jsem vědět, jestli se tam vůbec dostaneme. Není to místo, kam by se daly koupit lístky na prohlídku a už vůbec to není místo, kam by chodili turisté. Je to prostě místní aukce živého dobytka, kde rančeři prodávají a nakupují kusy ze svých obrovských stád. Nejprve se jdeme podívat na ohrady, kde se dobytek během aukce “uskladňuje” a nahání dovnitř do aukční síně. Zeptal jsem se jednoho z honáků, jestli by jsme se mohli podívat dovnitř (dovnitř chodí jen prodávající a kupující, kteří se předem akreditovali a zaplatili aukční poplatek). Když pochopil, že to myslím vážně, řekl že jo a ukázal nám kudy. Šli jsme podle sluchu, vyvolávajícího bylo slyšet až ven ze sálu. Vyběhli jsme rychle na galerii aukční síně a sedli jsme si až za učasníky aukce, abychom nebyli moc nápadní. Bylo jasné, že je to marný boj, protože mezi místními kovboji ve vysokých botách a kovbojských kloboucích, jsme tam byli jako pěst na oko. Vyvolávající si nás pochopitelně všiml a v krátké pauze mezi odchodem jednoho a nástupem druhého býka nás přes mikrofon halasně pozdravil a ptal se odkud jsme.

Seděli jsme tam asi půl hodiny a užívali atmosféru nefalšovaného života rančerů z Montany. Když jsme se chtěli po anglicku vytratit, vyvolávající se s námi před celým sálem rozloučil, poděkoval za návštěvu a popřál štastnou cestu.

Pokračovali jsme v cestě do hornického města Butte. Počátkem 19 století se městu říkalo “Nejbohatší kopec na světě” a mělo 100.000 obyvatel (dnes má 34.000). V místních dolech se těžilo zlato a stříbro, ale nevětší bohatství bylo v mědi, které se vytěžilo 25% celkového množství na zemi a 50% v USA. Tahle měděná ruda ze zpracovávala právě v městě Anaconda. Navštívili jsme místní World Museum of Mining a prošli všechny venkovní expozice. Na podzemní “tour” do dolů jsem se se svojí klaustrofobií sfárat netroufnul.

Pak nás do auta zahnala avizovaná odpolední bouřka a tak jsme projížděli město, obhlíželi jednotlivé těžní věže a zašli taky na oběd do místního podniku Sparky’s Garage. Na místních jídelních lístcích vždy dominují dvě stránky: jedna se sendviči, druhá s burgery. Zbytek “normálních” jídel se obvykle krčí někde stranou. A tam si vybíráme my. Tentokrát nás ale mezi sendviči zaujal Po Boy, kterého známe z minulé cesty z New Orleans. Byl stejně skvělý, jako tenkrát.

Další zastávka je Berkeley Pit Viewing Stand. Některé doly v Butte byly povrchové a tohle byl kdysi jeden z nich – Berkeley Pit. Dokud se těžilo, čerpadla odváděla prosakující vodu pryč. Po ukončení prací voda zaplnila důl do výšky 270 metrů. Voda je silně toxická a je třeba ji neustále odčerpávat a čistit. Pokud by hladina nekontrolovaně stoupla, mohlo by dojít k otravě spodních vod, což se v minulosti již stalo. K dolu se přichází tunelem, který ústí na vyhlídkové terase.

Pak jsem se chtěl ještě podívat na vyhlídku nad městem, ke stojí obrovská socha Our Lady of the Rockies. Bohužel se ukázalo, že cesta nahoru je soukromá a my jsme neměli chuť se nechat nahánět nějakým rančerem s flintou v ruce.

Otočili jsme to tedy zpět do Heleny a skončili jsme opět u Capitolu, kde přímo před ním probíhaly farmářské trhy. Seděli jsme na kopečku nad tržištěm a pozorovali domorodce, což jak známo, je naše oblíbená činnost.