Včera jsme si půjčili některé atrakce z dnešního plánu (protože počasí) a tak dnes mám v itineráři drobné mezery a nastane čas pro improvizaci.

Nemám rád improvizaci.

Ale proto si beru sebou Danu, ona něco vymyslí.

Nejprve jsme vyrazili směr sever do Helsingøru. Ignoruji nabídku navigace jet po dálnici a jedeme pěknou cestou podél pobřeží moře. Obdivujeme místní individuální výstavbu která je velice vkusná, jednoduchá, ale pěkná. Nenajde se zde ani jedno „podnikatelské baroko“, ačkoli mnoho staveb má jistě movité majitele.

Po příjezdu do Helsingøru necháme auto na parkovišti zámku / hradu Kronborg a jdeme se projít. Cestou míjíme nové námořní muzeum, které je celé „ponořené“ do starého suchého doku.

V Kodani jsme odmítli stát frontu na Malou mořskou vílu, kterou chce vidět každý. V přístavu v Helsingøru jsme si vyfotili tohohle velkého mořského kluka, kterého nechtěl vidět nikdo.

Pak jsme zašli do areálu Kronborgu za vodní příkopy a celý hrad jsme si obešli. Nejhezčí je asi od moře. Nedivím se Williamovi, že sem svého kralevice dánského umístil. Je to tu moc pěkné. Taky je odtud pěkný výhled na Helsinborg ve Švédsku, kde jsme před pár dny koukali opačným směrem.

Po obědě v místním Street Food podniku (ano, už zase) jedeme do městečka Hillerod. Tam mají další parádu z minulosti: zámek Frederiksborg. Tady byla trošku dřina s parkováním, chtějí sem očividně všichni. Obcházíme zámek kolem dokola včetně přilehlých zahrad a k tomu nám do kroku hraje zvonkohra na věži a z dálky znějící hřmění přicházející bouřky.

Neplánovanou vložkou v našem programu pak byla jízda Hop On Hop Off Busem po centru Kodaně, kam jsme se pak zase vrátili. Protože jsme jeli posledním autobusem před zavíračkou (končí v 17:30) neodvezl nás až na místo, kde jsme nastupovali a zbytek cesty jsme si došli po svých.

Finále dnešního dne obstarala budova, kterou jsme často z dálky při cestách Kodaní viděli, ale nevěděli jsme co to je. Pomohl Google a hned jsem věděl, že tam si musíme zajít. Tou budovou je Amager Resourcecenter, kodaňská spalovna odpadu. Není ale jen tak obyčejná spalovna. Krom toho, že dělá to, co se od spalovny očekává, je na ní nahoře umístěna vyhlídková terasa s kavárnou, je tam instalovaná 320 metrů dlouhá umělá sjezdovka s lanovkou (Amager Bakke) nejdelší umělá horolezecká stěna na světě (85 metrů). Rozhled je odtud nádherný a průjezd proskleným výtahem s pohledem do „výrobní“ haly je jedinečný. Zajímavostí je, že se na stavbě podílela i česká firma (plášť budovy).

Dnes už toho bylo dost, ještě večeře a spát.

Dnešní trasa, bohužel zaznamenaná až z Helsingoru.