Dnes ráno nám definitivně spadl cestovatelský řemen. Předpověď počasí pro celý dnešní den ukazuje nemilosrdně déšť a to celkem vydatný. Ten spadlý řemen se projevuje tím, že ještě v 8 hodin ležíme v posteli a mudrujeme, jak s posledním dnem naložíme. S plným žaludkem mi to líp myslí, takže jdeme na snídani. Po snídani je rozhodnuto: jedeme rovnou domů. Odešlu tedy dočasným obyvatelům Babic „výstrahu“, že asi přijedeme dřív a „už“ v 9:30 jsme na cestě.

Projíždíme přes Drážďany a nakonec nám to nedá a ozve se efekt „když už jsme tady“. Takže i v dešti se jdeme projít okolo Zwingeru, abychom to alespoň trošku omrkli. Už jsem tu kdysi byl, moc si nepamatuju, ale připadá mi že je to víc rozbombardované, než dřív. A taky je to celé černé, asi by to chtělo trochu práce s wapkou.

Před odjezdem si chci v místní kavárně koupit kafe na cestu. Kavárník si mě změří přísným pohledem a prohlásí (jako by mi četl myšlenky): Cash Only.

No jasně, jen si zvykej, tohle není skandinávie, blížíme se k domovu…

Hotovost jsem sice měl (eura jsme rozměnili včera kvůli hajzlbábě, že jo) ale na truc odcházím bez kávy. To ho naučí 😆.

Přesně úderem poledne překračujeme hranice do ČR. Po delší době v zase vidíme zvlněnou krajinu, protože Polsko, Švédsko, Dánsko i Německo (alespoň tam, kudy jsme jeli) byla placka. A je to změna docela vítaná.

Dále už je to jen D1 (nedělní provoz, v našem směru pohoda) a kolem 18té jsme doma. Vyhážeme všechny věci ven z auta, naložíme postýlku, míč, atd. (tedy vše, co jsme před časem do Babic navezli) a jedeme je předat juniorovi.

Teď už jsme definitivně doma a máme nohy nahoře. Home, sweet Home.