Popis prvního dne, tedy cesta z domu do cíle určení, bývá stále stejný. Když se podívám na zápisky z let minulých, je to v podstatě jako přes kopírák. Ale to se dnes mělo změnit. Bohužel.
Ráno jsme hodili věci do auta a vyrazili na D1 směr Praha. Je sobota, dálnice prázdná, pohoda.
Na letiště jsme přijeli okolo 11:30, auto nechali na parkovišti C a odebrali jsme se na odlety terminálu 1. Přepážky se otevírají dvě hodiny před odletem. Nám to letí ve 14:00, takže máme ještě chvíli čas a tak sedíme a koukáme kolem.
Pak mi přišla na mobil zpráva, že náš let je zpožděný asi o 30 minut. Vzhledem k tomu, že na letišti v Londýně máme na přestup 2 hodiny a z minulosti víme, že je to i tak docela napínavé, nebylo to nic, co by nás potěšilo.
Odbavili jsme kufry a zapadli jsme do našeho oblíbeného salonku MasterCard, kde jsme se naobědvali, koukali po odlétajících letadlech a po očku sledovali timetable s plánovanými odlety a avizovaným zpožděním.
Pak jsme se přesunuli na odletovou bránu B5, kde nám oznámili, že zpoždění je 60 minut, ale ve finále jsme odlétali se sekerou 90 minut. A to už nám bylo jasné, že tentokrát to nedáme a v letadle cestou do Londýna jsme spekulovali, jak to British Airways budou řešit.
Na letišti v Londýně jsme se ještě pokusili o zázrak, ale na bráně, kde se skenují cestovní pasy nás to už nepustilo dál. „Too Late“ konstatoval suše pracovník letiště, který u brány asistoval.
Odebrali jsme se tedy na přepážku British, kde už bylo dalších asi 30 spolucestujících našeho letu, kteří řešili totéž: navazující let.
Long Story Short: teď se flákáme na hotelu 10 minut od letiště a zítra v poledne odlétáme z Londýna směr DC. Aby se to nepletlo, tak tentokrát s United Airlines. Vše, tedy nová letenka, hotel, večeře a snídaně jde pochopitelně za British a my máme zase jeden neotřelý cestovatelský zážitek.
Protože jsme původně nezamýšleli pobývat na území spojeného království delší dobu, řešíme teď takové drobnosti, jako třeba jak nabít naše mobilní telefony, nemaje britskou redukci do zásuvky.
Ještě jsem pro jistotu zavolal do hotelu v DC, že budeme mít jeden den zpoždění, tak aby nám náhodou nezrušili rezervaci a tím to pro dnešek považuji za vyřízené.
Dana celou anabázi bere chlapsky a má za to můj obdiv.
Teď jdeme spát a zítra podnikneme druhý pokus o překonání Atlantiku.
On the Road 
Mě se stalo totéž při mé první (a zatím jediné) cestě do USA. Letadlo z Evropy mělo sekeru už na odletu, při příletu nemělo volnou stojánku, takže marně kroužilo po Atlantském letišti, stojánka s odletovým letadlem na úplně druhé straně letiště, z gatu jsem se smutně koukala, jak letadlo roluje. I s mým kufrem, který stihli přeložit. Další letadlo až druhý den v 6 ráno, navíc změna času na zimní, která je jindy u nás a jindy u nich (já tehdy ještě bez chytrého telefonu, který by mi řekl, jaký je vlastně čas v Atlantě), takže jsem druhý den ráno přišla na letiště o hodinu dřív. Ovšem být to změna na letní, tak mi to zas uletí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Napínavé čtení. Oba jste stateční chlapíci, od vás jsem se přece naučila, že cesta je součástí toho dobrodružství, které jste si naplánovali. Tak hodně štěstí a minimum změn pro další dny.
To se mi líbíTo se mi líbí