Na dnešek je předpověď 35 stupňů a tak se budeme motat, alespoň pokud to půjde, v uzavřených a klimatizovaných prostorech. Ráno jsme se z nějakého neznámého důvodu vypravili na cestu skoro o hodinu dřív a tak před první plánovanou atrakcí zařadíme ještě malou vložku.

Cestou do centra DC se zastavujeme u Union Marketu. Jeto taková „tržnice“ pod střechou, něco na styl švédského Saluhallu. Jdeme dovnitř, je to tu veliké, ale vypadá to, že se tu ještě moc nepracuje. Jen pár stánků funguje, ostatní mají ještě židle na stole. Tak třeba příště.

Pokračujeme do centra a tentokrát se nám daří parkovat na rohu Constitution Ave a 7th. Tentokrát jdeme do National Archives Museum a tam se zdržíme určitě méně, než povolené 2 hodiny.

Hlavní atrakcí muzea / archivu jsou zakládací listiny USA. Po přísné bezpečnostní prohlídce jdeme do rotundy archivu, kde jsou za stálého dohledu vystaveny ony klenoty. Popravdě, moc toho vidět není. Celá rotunda je v přítmí a dokumenty (které se nesmí fotografovat) jsou ve spoře osvětlených vitrinách. Ale i tak se nám podařilo na ručně psaných dokumentech rozluštit pár jmen u podpisu na Deklaraci nezávislosti.

Chvíli se ještě motáme v centru, kde máme nějaké shopovací pochůzky a pak už jedeme zase ven z DC. Zastavujeme na parkovišti před Goddard Space Flight Center – Visitors Center.

Goddardovo centrum je jedno z deseti center, které NASA vlastní po celých Státech. Současně je to nejstarší centrum ze všech, bylo založeno téměř současně se vznikem NASA v roce 1959.

Nejznámější centrum je asi to v Houstonu, Johnsonovo vesmírné středisko. Je to centrum pro řízení letů s lidskou posádkou a to pochopitelně přitahuje pozornost. Goddardovo centrum je trošku stranou pozornosti a nikdo moc neví, co se tam vlasně dělá.

Činnost Goddardova centra je velice široká, ale ve zkratce: Pokud si například někdo vzpomene, že by nebylo špatné prozkoumat vzorky kamenů z kráteru Fra Mauro na Měsíci, tak lidé z Goddardova střediska musí udělat následující kroky (velmi zjednodušeně řečeno). Vymyslet metodu, jak vzorky sebrat. Vymyslet nástroje a přístroje na sběr vzorků. Udělat plány a podle nich vyrobit nástroje a přístroje na sběr vzorků. Naučit s nimi pracovat kosmonauty. Následně vzorky převzít, analyzovat a uchovat pro další následnou analýzu. A mimochodem vzorky přivezené programem Apollo analyzují dodnes a připravují procesy na sběr a uchování vzorků projektu Artemis, které se budou analyzovat dalších 50 let. A pak se třeba taky starají o komunikaci během misí. Slova „Houstone, máme problém“ slyšeli nejprve v Goddard Centru a pak teprve v Houstonu, kam se signál přeposílá.

V Goddard Centru to byla pecka a ztrvrdli jsme tam pěkně dlouho.

Zvažovali jsme kam na malý oběd (ve dvě odpoledne) a nakonec jsme si řekli, že ještě dáme šanci Union Marketu, kde jsme byli ráno. Dopadlo to tentokrát skvěle, všechny stánky fungovaly naplno a nás nejvíc zaujala americko – asijská fůze.

Posilněni přejíždíme zase zpět do centra a jedem směrem na John F. Kennedy Center.

Byli jsme zrovna na Pennsylvania Ave, když jsem si na mobilu přečetl zprávu v mailu od British Airways: „We’re really sorry that your upcoming flight to London Heathrow on Friday 14 June 2024 has been cancelled“.

Pokračujeme dál a zaparkujeme v podzemních garážích JFK Centra. Je obrovské a úplně liduprázdné. Projdeme si jen malou část budovy, nakoukneme do hlavní lobby a pak se ještě na skok zastavíme u sousedního objektu: komplexu budov Wattergate.

A pak už je 17:30 a tak to otáčíme domů, protože tušíme, že budeme mít dost práce.

Po příjezdu na hotel sedám k počítači a začínám hledat náš aktuální booking letenek a možnosti rebookingu. K naší rezervaci na British se mi ale nedaří přihlásit. Později se ukáže, že naše letenky se ze systému BA „vypařily“ a nikdo je nemůže najít.

Takže volám do Londýna na BA. Bere to borec se silným indickým přízvukem. Nedaří se mu naše letenky najít a tvdí, že v systému žádné nejsou. Nakonec asi 15ti minutách je díky identifikaci podle emailu a adrese bydlište najde. Začne hledat možnosti na rebooking. Po dalšich 15ti minutách nachází let o dva dny později, než náš aktuální let. Než stačíme vyjádřit nesouhlas, telefonický hovor se přerušuje.

Volám znovu na linku BA do Londýna. Bere to jiný borec s jiným, neidentifikovatelným, přízvukem. Znovu mu vše vysvětluji a on znovu znovu říká, že taková rezervace letu neexistuje. Vše se opakuje jak přes kopírák. Tenhle borec je ale o něco šikovnější a pomalu to někam spěje. Po 30 minutách hovoru (stejně jako v prvním případě) se hovor přerušuje. Koukáme na sebe s Danou, jakože WTF a co jako ted? Volat znovu? A zase všechno vykládat někomu třetímu? V tom okamžiku mi cinkme mail a v něm je booking nových letenek (patrně odeslaný tím druhým borcem).

Takže pro jednoduchost. Místo v pátek, letíme v sobotu. Místo s British, letíme s American Airlines. Místo odletu z Dulles intl, letíme z Ronald Reagan. Místo letu do Londýna, letíme do Bostonu a pak až do Londýna. A pak do Prahy. Snad.

Teď už je třeba jen pár maličkostí. Prodloužit pobyt v našem hotelu (máme štěstí, mají volno). Prodloužit parkovné na letišti v Praze (napsal jsem jim mail, ozvou se snad zítra). A zítra zařídit v půjčovně Alamo na letišti Dulles, že si auto necháme o den déle a vrátíme jim ho na jiném letišti.

Máme tedy, „díky“ BA, o jeden den více. To je asi ten den, o který nás BA připravily na začátku dovolené. Myslím, že BA a jejich službám, se budeme od příště vyhýbat.

Pro dnešek toho bylo už dost a jdeme to spláchnout a zajíst do dalšího oblíbeného podniku: Outback Steakhouse. Dal jsem si 16oz steak a je mi zase veseleji.